14
I. Úvahy vázu všeobecného.
Základ všeho štěstí a vší spokojenosti lidské Rokycana spatřuje
v souladném poměru vezdejšího života k životu nadpo-
zemskému, duchovnímu. Jest to věc svědomí, věc našeho mrav-
ního života. Vzorem k upravení tohoto poměru jest sám Bůh, jenž
se vtělil — Kristus, největší a nejdokonalejší učitel všech lidí a věků,
jehož svatým příkladem má se člověk říditi, Ale, bohužel, hříšný lid
nezařídil si život svůj dle příkladu Kristova, lid není v pravdě
křesťanský. R. želí toho slovy: „A nyní aby našel křesťana tyto
časy joslední, jenž Antikrist vládne a panuje, jest náramně řídké.
Jako nesnadně jelena najdeš v lese s zlatými rohy, tak nesnadně
v pravdě křesťana nalezneš.“ (387*7%). Zdá se mu, že jsou lidé jen dle
jména křesťany: „jediné teď že sau křtěni a křesťané slovú“ (183b).
Stesk svůj R. mírní útěchou, že jsou snad přece někde v úkrytu dobří
křesťané: „Jsauť, ale někde v kautě, ještoť o tom svět neví“ (8875), !7)
ale takových je zajisté po řídku: „Jsaut praví ještě a dobří lidé, ale
po hříchu málo!“ (3224). Jsou sice také někteří lidé, již z jakéhosi
mravního instinktu, bez zvláštního pobízení jsou dobří, ale těch je
rovněž málo: „Jsauť lidé dobří, ješto, byť pak kázání nikda více ne-
slýchali, protoť by dobře živi byli, ale málo. A co jest vás, ješto vám
tyto řeči jako na hlavu kapí, ano se vás dotýká, a však se nic ne-
ulekne duše otrlá, opuštěná od milého Boba!“ (337).
R. vidí pak příčinu úpadku křesťanského života
v tom, Ze lid přilnul k světu nestaraje se o Boha. Pěkné jest
přirovnání světa k moři: „Povím vám osmeru věc, kdyby se na
moři shledala a přihodila: Jedno, kdyby se moře zbauřilo; druhé,
kdyby byla tma veliká, že by ani slunce, ani měsíce ani hvězd nebylo
viděti; třetí, že by se plavci svadili, a jedni tam chtěli vésti a druzí sem a
tak, že by se o to nesmluvili; čtvrté, že by ochechule ty, ješto v moři bývají
a sladce zpívají, snažily se na lodi, chtíc ji překotiti; páté, že by ti zloději,
jako bývají na moři, ješto slovú pireté, přispěli ; šesté, že by se provazové,
jako na těch bárkách bývají, a plátna, ješto jimi zpravují, ztrhali a vesla
se zlámala; sedmé, že by zima byla veliká, že by rukama nemohli
17) Slova Rokycanova dosvědčuje bratr Lukáš. V. ČČM. 1884 (Goll),
Str. 48.: Br. Lukáše „o obnovení církve“ (1510): „. .. A na kázáních mluvil
(t. Rokycanw: . .. A kde sau praví křesťané? Někde v kautě a řídko nalézti
křesťana pravého jako jelena s zlatými rohy na Pražském mosté“. —
Denis v „Konci sam. čes.“ táže se však: „Jakým právem osmělí se později
R. zavrhovati ty, kteří žili v tišině a nežádali na světě, než aby jich neznal
(t. bratif)?* —
