| [1] |
|
|---|
| [2] |
kus kożi zapřel kalicha a Mistr Havel, ten vbéhl v Pikharty,
|
|---|
| [3] |
aby byl zveleben a ctěn, jakož sú se jím divně pochlubili.“ O Sovkovi
|
|---|
| [4] |
srov. Staré Let. kor. 1510. (Goll v témž článku zmiňuje se ještě
|
|---|
| [5] |
o jiných domnělých latinskýchkázáních Rokycanových
|
|---|
| [6] |
v rukopise kapit. F 105, z vichž něco vytiskl Hôfler, Geschichts-
|
|---|
| [7] |
schreiber II. 836; i tu se naráží na pozdější události, z r.
|
|---|
| [8] |
1480. Srovn. Palacký, Die Gesch. des Hussitenthums str. 11.)
|
|---|
| [9] |
Za nejstarší rukopis Rokycanovy postilly býval
|
|---|
| [10] |
pokládán rukopis musejní, stará sign. 1C14, nová: IV.
|
|---|
| [11] |
B 11. Ve Výboru z lit. č. II. 738 čteme: „Mezi rukopisy, pokud po-
|
|---|
| [12] |
vědomo, nejstarší zdá se býti Musejní (I C 14), psaný na pap., fol.,
|
|---|
| [13] |
rukou rozličnou asi okolo počátku 16. věku, avšak nyní již velmi
|
|---|
| [14] |
porouchaný, nemaje ani počátku ani konce, a vnitř také některé listy
|
|---|
| [15] |
vytrhány.* Ale Rokycanova postilla to není, jak dokazuje Goll СС.
|
|---|
| [16] |
1879: „Že by to bylo dílo Rokycanovo, o tom nesvědčí
|
|---|
| [17] |
žádné zevnitřní svědectví, ani obsah, nýbrž od postilly
|
|---|
| [18] |
Rokycanovy se tyto výklady slohem i obsahem úplně
|
|---|
| [19] |
liší. Jsou to výklady učené, nechutné, jakých ve středověku plno.
|
|---|
| [20] |
Hanka zcela libovolně na hřbet rukopisu přilepil lístek,
|
|---|
| [21] |
na který svou rukou napsal: M. Jana Kokycany Postilla.
|
|---|
| [22] |
Co tedy ve Výboru z téhož rukopisu vytištěno, ukázkou z postilly
|
|---|
| [23] |
|
|---|
| [24] |
Postilla Rokycanova vznikla po r. 1456, neboť jest
|
|---|
| [25] |
v ní narážka na smrt Kapistranovu (| 1456). Jakým způsobem vy-
|
|---|
| [26] |
kládá v ní Rokycana písmo sv.? O tom budeme nejprve uvažovat.
|
|---|
| [27] |
Všecky doklady čerpáme z rukopisu Pretoriova (un. 17 D 40).
|
|---|
| [28] |
Po textě příslušné epištoly a příslušného evan-
|
|---|
| [29] |
gelia následuje výklad. Na počátku výkladu připomíná kazatel
|
|---|
| [30] |
často hlavní myšlenku z kázání předešlého a činí pak
|
|---|
| [31] |
přechod k vlastnímu výkladu, jenž postupuje dle pořádku
|
|---|
| [32] |
textu. Smysl jednotlivých částí textu Rokycana nevykládá podrobně,
|
|---|
| [33] |
nýbrž čerpá z něho po kratičkém vysvětlení hned poučení
|
|---|
| [34] |
a napomenutí se vztahem na život současný. Na př. v ká-
|
|---|
| [35] |
zání na 4. neděli adventní praví: „I dí dále (t. čtení): Zpravte cestu
|
|---|
| [36] |
Páně! KteráZ jest to cesta? Vuole tvá, to jest ta cesta!“ Vyloziv
|
|---|
| [37] |
takto krátce smysl duchovní připojuje ihned napomenutí k plnění
|
|---|
| [38] |
vůle boží, která jest obsažena v přikázáních božích. A hned potom
|
|---|
| [39] |
táže se, zdali „nynější lid“ řídí se slovy písmasy. „Nuże,
|
|---|
| [40] |
milí křesťané, již-li ste té vuole aneb napravili tu cestu? Slibuj za
|
|---|
| [41] |
to! Zdaliž vy nevěrujete, nepřísaháte, jména božího nadarmo nebéřete,
|
|---|
