354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

72

kus kożi zapřel kalicha a Mistr Havel, ten vbéhl v Pikharty, aby byl zveleben a ctěn, jakož sú se jím divně pochlubili.“ O Sovkovi srov. Staré Let. kor. 1510. (Goll v témž článku zmiňuje se ještě o jiných domnělých latinskýchkázáních Rokycanových v rukopise kapit. F 105, z vichž něco vytiskl Hôfler, Geschichts- schreiber II. 836; i tu se naráží na pozdější události, z r. 1480. Srovn. Palacký, Die Gesch. des Hussitenthums str. 11.)

Za nejstarší rukopis Rokycanovy postilly býval pokládán rukopis musejní, stará sign. 1C14, nová: IV. B 11. Ve Výboru z lit. č. II. 738 čteme: „Mezi rukopisy, pokud po- vědomo, nejstarší zdá se býti Musejní (I C 14), psaný na pap., fol., rukou rozličnou asi okolo počátku 16. věku, avšak nyní již velmi porouchaný, nemaje ani počátku ani konce, a vnitř také některé listy vytrhány.* Ale Rokycanova postilla to není, jak dokazuje Goll СС. 1879: „Že by to bylo dílo Rokycanovo, o tom nesvědčí žádné zevnitřní svědectví, ani obsah, nýbrž od postilly Rokycanovy se tyto výklady slohem i obsahem úplně liší. Jsou to výklady učené, nechutné, jakých ve středověku plno. Hanka zcela libovolně na hřbet rukopisu přilepil lístek, na který svou rukou napsal: M. Jana Kokycany Postilla. Co tedy ve Výboru z téhož rukopisu vytištěno, ukázkou z postilly Rokycanovy není.“

Postilla Rokycanova vznikla po r. 1456, neboť jest v ní narážka na smrt Kapistranovu (| 1456). Jakým způsobem vy- kládá v ní Rokycana písmo sv.? O tom budeme nejprve uvažovat. Všecky doklady čerpáme z rukopisu Pretoriova (un. 17 D 40).

Po textě příslušné epištoly a příslušného evan- gelia následuje výklad. Na počátku výkladu připomíná kazatel často hlavní myšlenku z kázání předešlého a činí pak přechod k vlastnímu výkladu, jenž postupuje dle pořádku textu. Smysl jednotlivých částí textu Rokycana nevykládá podrobně, nýbrž čerpá z něho po kratičkém vysvětlení hned poučení a napomenutí se vztahem na život současný. Na př. v ká- zání na 4. neděli adventní praví: „I dí dále (t. čtení): Zpravte cestu Páně! KteráZ jest to cesta? Vuole tvá, to jest ta cesta!“ Vyloziv takto krátce smysl duchovní připojuje ihned napomenutí k plnění vůle boží, která jest obsažena v přikázáních božích. A hned potom táže se, zdali „nynější lid“ řídí se slovy písmasy. „Nuże, milí křesťané, již-li ste té vuole aneb napravili tu cestu? Slibuj za to! Zdaliž vy nevěrujete, nepřísaháte, jména božího nadarmo nebéřete,