| [1] |
|
|---|
| [2] |
ku prostým, vyhýbal se polemikám a otázkám dogma-
|
|---|
| [3] |
tickym, které püsobí nesvornost a zmatek; chtélt odvrátiti duše
|
|---|
| [4] |
od hříchu a zatracení^. (Denis, К. s. č. 215 —216.) VeS$kerá jeho
|
|---|
| [5] |
snaha směřovala k obnovení církve. Dokladem toho jest
|
|---|
| [6] |
jeho horlivost na různých sněmích církevních, hlavně na konciliu
|
|---|
| [7] |
basilejském, kde se snažně dovolával opravy církve a ještě při své
|
|---|
| [8] |
děkovací řeči [3. dubna 1433 přimlouval se za uskutečnění opravy
|
|---|
| [9] |
církve a vymýcení panujících neřestí. (Srov, Tomek, Děj. Prahy IV.
|
|---|
| [10] |
str. 566.) Myšlenka mravního obrození hýbala tehdy lidem
|
|---|
| [11] |
českým. Rokycana svým živým temperamentem, ohnivým
|
|---|
| [12] |
přednesem, smělými obrazy a podobenstvími, svými
|
|---|
| [13] |
hrozbami i prosbami mocně püsobil na posluchaéstvo,
|
|---|
| [14] |
jemuž mluvil ksrdci, doduše. Žhaváslova jeho do-
|
|---|
| [15] |
tykala se paléivé bLbříšníkův a sílila dobré kře-
|
|---|
| [16] |
stany. Slova ta čteme dosud v jeho postille a c(tíme
|
|---|
| [17] |
jejich sílu. „Byl duch praktický“, praví o něm dobře Sabina
|
|---|
| [18] |
v Dójepise literatury českoslovanské (str. 565.), „jehož myšlenka
|
|---|
| [19] |
živým slovem nabývala teprve pravého významu a působení. Byl pře-
|
|---|
| [20] |
devším řečník, pročež nechtěl-li se minouti cíle, jasnosti šetřiti musil
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
Různost směrů, jimiž náprava mravů se měla uskutečniti,
|
|---|
| [23] |
probudila i různost mínění, tak že mužové o nápravu usilující
|
|---|
| [24] |
dostávali se do kolise s autoritouřímskécírkve. Rokycana
|
|---|
| [25] |
pocitoval onu propast mezi českým odporem a církevní nadvládou,
|
|---|
| [26] |
i chtěl ji často překlenouti svou smifovací politikou — ale
|
|---|
| [27] |
marně; dostával se tím často dokolisesesvými vlastními
|
|---|
| [28] |
zásadami Smifovací plány jeho nesou znak opravného,
|
|---|
| [29] |
ale nikoliv revolučního husitství. (Denis, K. s. č. 219.)
|
|---|
| [30] |
Palacký praví o něm (Děj. nár. čes. 1857 IV. 1. str. 392—393):
|
|---|
| [31] |
„Jakkoli zajisté horlivým a neústupným býval při hájení článků svých,
|
|---|
| [32] |
jakkoli příkrý v slovích proti odpůrcům, nechtěl přece nikdy, aby
|
|---|
| [33] |
ve věcech víry užívalo se moci a násilí, anobrZ mírnil a káral
|
|---|
| [34] |
přečasto kvapnost ouřadův světských v pronásledování a trestání lidí
|
|---|
| [35] |
|
|---|
| [36] |
Nadšená kázání jeho, vypočtená hlavně na city po-
|
|---|
| [37] |
sluchačstva, vábila veliký počet lidu. Lid ho rád po-
|
|---|
| [38] |
slouchal; vždyť Rokycana rozvíjel před ním myšlenky, které
|
|---|
| [39] |
tehdy byly majetkem valné části českého národa, a zvláště jeho
|
|---|
| [40] |
horlivé hájení kalicha získávalo mu oblibu. Není tedy
|
|---|
| [41] |
divu, že se pod jeho kazatelnou shromaždoval hlouček
|
|---|
| [42] |
|
|---|
