354

67

ku prostým, vyhýbal se polemikám a otázkám dogma- tickym, které püsobí nesvornost a zmatek; chtélt odvrátiti duše od hříchu a zatracení^. (Denis, К. s. č. 215 —216.) VeS$kerá jeho snaha směřovala k obnovení církve. Dokladem toho jest jeho horlivost na různých sněmích církevních, hlavně na konciliu basilejském, kde se snažně dovolával opravy církve a ještě při své děkovací řeči [3. dubna 1433 přimlouval se za uskutečnění opravy církve a vymýcení panujících neřestí. (Srov, Tomek, Děj. Prahy IV. str. 566.) Myšlenka mravního obrození hýbala tehdy lidem českým. Rokycana svým živým temperamentem, ohnivým přednesem, smělými obrazy a podobenstvími, svými hrozbami i prosbami mocně püsobil na posluchaéstvo, jemuž mluvil ksrdci, doduše. Žhaváslova jeho do- tykala se paléivé bLbříšníkův a sílila dobré kře- stany. Slova ta čteme dosud v jeho postille a c(tíme jejich sílu. „Byl duch praktický“, praví o něm dobře Sabina v Dójepise literatury českoslovanské (str. 565.), „jehož myšlenka živým slovem nabývala teprve pravého významu a působení. Byl pře- devším řečník, pročež nechtěl-li se minouti cíle, jasnosti šetřiti musil nanejvíc ..."

Různost směrů, jimiž náprava mravů se měla uskutečniti, probudila i různost mínění, tak že mužové o nápravu usilující dostávali se do kolise s autoritouřímskécírkve. Rokycana pocitoval onu propast mezi českým odporem a církevní nadvládou, i chtěl ji často překlenouti svou smifovací politikou — ale marně; dostával se tím často dokolisesesvými vlastními zásadami Smifovací plány jeho nesou znak opravného, ale nikoliv revolučního husitství. (Denis, K. s. č. 219.) Palacký praví o něm (Děj. nár. čes. 1857 IV. 1. str. 392—393): „Jakkoli zajisté horlivým a neústupným býval při hájení článků svých, jakkoli příkrý v slovích proti odpůrcům, nechtěl přece nikdy, aby ve věcech víry užívalo se moci a násilí, anobrZ mírnil a káral přečasto kvapnost ouřadův světských v pronásledování a trestání lidí bludných , . .“

Nadšená kázání jeho, vypočtená hlavně na city po- sluchačstva, vábila veliký počet lidu. Lid ho rád po- slouchal; vždyť Rokycana rozvíjel před ním myšlenky, které tehdy byly majetkem valné části českého národa, a zvláště jeho horlivé hájení kalicha získávalo mu oblibu. Není tedy divu, že se pod jeho kazatelnou shromaždoval hlouček