Facsimile Lines

354

Page

[1]	30
[2]	trastem: Kristus jel v chudém rouše na oslátku do
[3]	Jerusalema, ale „on(papežnebo biskupjede priprocessí)
[4]	na velikém bielém oři neb hynstu, v úzdě zlatem okované,
[5]	a drahým kamením úzdu, prsosiny i pochvy maje položené, třapce
[6]	zbarvené u koblúka až do země, a dek, jenž kóň kryje, až sé i po
[7]	zemi vleče; přěd nímž oslici Zenü neh mezkyni, jenž na sobě nese
[8]	tělo božie, jedúcí druhdy trávu po zemi, na niž s Kristem nic ne-
[9]	tbají, a pféd papežem klekají, ano nad ním nebe nesú a nazývají
[10]	oděnci žoldnéři, jenž kyji střiebrnými chudé od noh tepú; a on sedě
[11]	na hynstu, směje sě tomu, že tak u veliké chvále jest: a náš mily,
[12]	tichý, pokorný spasitel jede s velikým pláčem na oslfku .... JJ
[13]	(126—127).
[14]	Co se tyce źranssubstanciace, Hus zachovával učení cír-
[15]	kevní. V té věci liší se od Wielifa. Hus odporoval toliko
[16]	smyslnému, netheologickému výkladu této nauky. Již ve
[17]	spise ,,De corpore Christi in sacramento altaris** (1401) se to jeví.
[18]	»Stvoftil jsem Spasitele," ffkali o konsekrované hostii
[19]	knóżi za doby Husovy. (Vrórx, I, 83—84). Proti tomu Hus
[20]	káže v postille těmito slovy: ,,A v tom róhani jsu knóżie,
[21]	kteříž pravie, že by oni byli stvořitelé svého boha, a že na mši stvo-
[22]	řují tělo božie; ale to je lež; neb ani toho stvořie, jejž jest panna
[23]	Maria urodila, neb to jedinú jest od boha stvořeno a od panny Marie
[24]	porozeno, a nikdy jest uezhynulo, aniZ zhyne; ani také stvorují ji-
[25]	ného těla Kristova, neb nikdy nemá jiného, aniž bude mieti...“
[26]	(377). Krev Spasitelovu Hus prohlašuje již ve spise „De
[27]	sanguine Christi“ (1401) za bytnou, ač neviditelnou, to-
[28]	liko ve svátosti oltářní, avšecky ostatní zprávy ojejím
[29]	proudéni na zázračných místeeh za zištný klam. (VLČEK
[30]	1. 83). У postille táže se, zdali by svolil papež, aby lidé měli krev
[31]	některého kněze, který ji ukropil na oplatek, za krev Kristovu, a do-
[32]	dává: „jakož sě přihodilo v mnohých miestech, a zvláště v Lito-
[33]	myšlském biskupství, v němž sú byli kněžie krví svú oplatek
[34]	zkrvavili, ale potom když sú zkúšeni, přiznali sú sě, že sú to uči-
[35]	nili,“ (183).
[36]	Hus všímá si v postille též života stavů světských
[37]	a kárá přísně jejich hřísný život. Kárá knížata, pány, rytíře,
[38]	vládyky, měšťany i měštky z pýchy, obžerství, smilství a jiných ne-
[39]	pravostí. U nich shledává sečastoopovrhováníchudinou;
[40]	často chovají „chlupáčky a masojiedky k ničemuž neužitečné ...,

Text view • Facsimile