[1] |
|
---|
[2] |
kevních otců Hus nejčastěji cituje sv. Augustina (5—6 a j.), Ře-
|
---|
[3] |
hoře (dovolává se zejména jeho homilií) (1, 64—65, 14! a j.),
|
---|
[4] |
Ambrože (33, 143 a j.), (dovolává se zvláště jeho spisu o panenství,
|
---|
[5] |
de virginitate), Jeronyma, Origena, Cypriana, Jana Zlatoüstého (,,Zlatá
|
---|
[6] |
ústa“, 277, 285 a j.), Bedy (34), Boétia, Hugona, Bernarda (81 a j.)
|
---|
[7] |
(dovolává se ho zvláště, když horlí proti neřestem ve stavu kněžském),
|
---|
[8] |
atd. (Viz Evang. Cfrkevnfk, 1890. Hus uznává autoritu cfr-
|
---|
[9] |
kevních otců, čímž liší se od Wiclifa, jenž uznává
|
---|
[10] |
pouze autoritu bible. Ze starověkých filosofů cituje nej-
|
---|
[11] |
více Aristotela (36, 198, 364, atd.) a Senecu (280 a j.).
|
---|
[12] |
Hus dovolává se též často svých vlastních spisů,
|
---|
[13] |
na př. spisů Jatinských i českých, v nichž psal o „chytrosti Anti-
|
---|
[14] |
kristově““ (11), „knížek o církvi svaté“ (39, 63, 175), „knih o při-
|
---|
[15] |
kázáních božích“ (89), traktatu „O svatokupectví“ (313), „O mo-
|
---|
[16] |
|
---|
[17] |
Často nalézáme v postille výklady mystické po zpúsobu
|
---|
[18] |
tehdejší doby: bouře na moři: moře — tento bíduy svét, lod —
|
---|
[19] |
pevná naděje, „že búře i moře přeploveme“, „búře jsú náramné poku-
|
---|
[20] |
šenie“ — atd. (50), (425 atd.) a j.
|
---|
[21] |
Pro větší účinek Hus užívá často různých vhod-
|
---|
[22] |
ných příkladů, sentencí, přísloví, přirovnání,rčení, atd.
|
---|
[23] |
Vhodné přklady, na př.: „Ktož chce znáti na sobě, komu
|
---|
[24] |
najviece slúží, ten obrať rozum svój а važ, kam sě pilnost najviece
|
---|
[25] |
obrátila, a ihned pozná, komu najviece slúží. U příkladě: má-li Petr
|
---|
[26] |
dva pány, a jest žádostivě pilnějí služby Janovy, než Přibíkovy,
|
---|
[27] |
tehdy Janovi viece slúží Petr než Přibíkovi. A též má-li Petr dvě
|
---|
[28] |
milé: Kateřinu a Markletu, a jest pilnějí žádostivě Kateřiny než
|
---|
[29] |
Marklety, tehdy viece miluje Kateřinu než Markletu ...“ (346 až
|
---|
[30] |
847.) Podává též za příklad legendový příběh císaře Heraklia, a ap-
|
---|
[31] |
plikuje jej na dobu současnou. (127.)
|
---|
[32] |
Sentence: „Ne jedna ctnost lépe odievá člověka než které
|
---|
[33] |
rúcho tčlestné“ (5). „Zavržený kniežek v světě přčdejde papeže a bi-
|
---|
[34] |
skupy v odplatě, a sedláček ciesaře a krále.“ (70.) „Та smrt rovně
|
---|
[35] |
dělí: ani Sarlatu, ani šeři, všem rovně odměří! Ta pána s sluhů,
|
---|
[36] |
а královü berlu i papežovů v hrobě položí s motykú. Nechť v kost-
|
---|
[37] |
nici rozeznají, které papežovy, královy a sedlákovy jsú kosti!“ (244.)
|
---|
[38] |
„Jakož ryba rybu kazi a jie, tak člověk člověka hubf.“ (279.) „A jistě
|
---|
[39] |
v tom takměř vešken svět blúdí, že viece váží svět člověka bohatého
|
---|
[40] |
oděného, než pokorného chudého“ (385), a j.
|
---|
[41] |
Přísloví, na př.: „Jakýž pán, takýž i sluha“ (249). „Čert
|
---|
[42] |
čertu oka nevykline.** (173).
|
---|