26
kevních otců Hus nejčastěji cituje sv. Augustina (5—6 a j.), Ře-
hoře (dovolává se zejména jeho homilií) (1, 64—65, 14! a j.),
Ambrože (33, 143 a j.), (dovolává se zvláště jeho spisu o panenství,
de virginitate), Jeronyma, Origena, Cypriana, Jana Zlatoüstého (,,Zlatá
ústa“, 277, 285 a j.), Bedy (34), Boétia, Hugona, Bernarda (81 a j.)
(dovolává se ho zvláště, když horlí proti neřestem ve stavu kněžském),
atd. (Viz Evang. Cfrkevnfk, 1890. Hus uznává autoritu cfr-
kevních otců, čímž liší se od Wiclifa, jenž uznává
pouze autoritu bible. Ze starověkých filosofů cituje nej-
více Aristotela (36, 198, 364, atd.) a Senecu (280 a j.).
Hus dovolává se též často svých vlastních spisů,
na př. spisů Jatinských i českých, v nichž psal o „chytrosti Anti-
kristově““ (11), „knížek o církvi svaté“ (39, 63, 175), „knih o při-
kázáních božích“ (89), traktatu „O svatokupectví“ (313), „O mo-
dlitbé“ (315) atd.
Často nalézáme v postille výklady mystické po zpúsobu
tehdejší doby: bouře na moři: moře — tento bíduy svét, lod —
pevná naděje, „že búře i moře přeploveme“, „búře jsú náramné poku-
šenie“ — atd. (50), (425 atd.) a j.
Pro větší účinek Hus užívá často různých vhod-
ných příkladů, sentencí, přísloví, přirovnání,rčení, atd.
Vhodné přklady, na př.: „Ktož chce znáti na sobě, komu
najviece slúží, ten obrať rozum svój а važ, kam sě pilnost najviece
obrátila, a ihned pozná, komu najviece slúží. U příkladě: má-li Petr
dva pány, a jest žádostivě pilnějí služby Janovy, než Přibíkovy,
tehdy Janovi viece slúží Petr než Přibíkovi. A též má-li Petr dvě
milé: Kateřinu a Markletu, a jest pilnějí žádostivě Kateřiny než
Marklety, tehdy viece miluje Kateřinu než Markletu ...“ (346 až
847.) Podává též za příklad legendový příběh císaře Heraklia, a ap-
plikuje jej na dobu současnou. (127.)
Sentence: „Ne jedna ctnost lépe odievá člověka než které
rúcho tčlestné“ (5). „Zavržený kniežek v světě přčdejde papeže a bi-
skupy v odplatě, a sedláček ciesaře a krále.“ (70.) „Та smrt rovně
dělí: ani Sarlatu, ani šeři, všem rovně odměří! Ta pána s sluhů,
а královü berlu i papežovů v hrobě položí s motykú. Nechť v kost-
nici rozeznají, které papežovy, královy a sedlákovy jsú kosti!“ (244.)
„Jakož ryba rybu kazi a jie, tak člověk člověka hubf.“ (279.) „A jistě
v tom takměř vešken svět blúdí, že viece váží svět člověka bohatého
oděného, než pokorného chudého“ (385), a j.
Přísloví, na př.: „Jakýž pán, takýž i sluha“ (249). „Čert
čertu oka nevykline.** (173).
