| [1] |
|
|---|
| [2] |
jeho jest, psáti srozumitelně: „A rád bych vždy, co bych
|
|---|
| [3] |
mohl najpravějie a najrozumnějie položiti, tak položil, aby i pravda
|
|---|
| [4] |
plna ostala, i dobřě a lehcě věrná duše rozuměla.“ (397.)
|
|---|
| [5] |
Často vykládá slovo za slovem, hledě dostihnouti du-
|
|---|
| [6] |
chovního smyslu slov Písma sv.: „duch, kdež chce, dýchá, a hlas jeho
|
|---|
| [7] |
slyšíš, a nevieš, odkud by přišel, neb kam by &el* (Jan 3)...
|
|---|
| [8] |
„A vedlé toho výkladu (t. sv. Jana Zlatoústého) takto rozuměj: „duch“
|
|---|
| [9] |
t. vietr, „kde chce“ t. kde má přichýlenie, „dýchá“, t. dme, „a hlas“
|
|---|
| [10] |
t.j. zvuk neb fuk, „slyšíš“ uchem tělestným, „a nevieš“ t. jistě,
|
|---|
| [11] |
„odkud by přišel“, protože nevieš, kde sě počíná, a která věc jej
|
|---|
| [12] |
činí, „a kam by šel“, t. kde sč skoná.“ (234.) Někdy zastaví se
|
|---|
| [13] |
i při jednom slově a uvažuje o jeho významu, zvláště,
|
|---|
| [14] |
užívá-li se ho v Písmé sv. v rozličném významu, na př.: „Tak bóh
|
|---|
| [15] |
miloval svět, atd.“ . ..: „Tu pro lepší rozum věz, že svět v písmé
|
|---|
| [16] |
jinak a jinak sé béře; jako, když die písmo: bóh jest stvořil svět,
|
|---|
| [17] |
tu svět znamená všecky věci stvořené spolu; a když die písmo, že
|
|---|
| [18] |
syn boží přišel na svět, tu svět miení sč země, jenž jest ve světě,
|
|---|
| [19] |
na niż lidć pióbyvaji; a když die písmo: a svět ho nepoznal, tu svět
|
|---|
| [20] |
sě miení zlí lidé. Též když die Kristus: Otče, za něť (t. za vyvo-
|
|---|
| [21] |
lené) prosím, ne za svět, tu svět miení zatracence; a když teď die
|
|---|
| [22] |
spasitel: „tak jest bóh miloval svět“, a opět: „aby nesúdil světa, ale
|
|---|
| [23] |
aby spasen byl svět“, tu třikrát svět miení vyvolený lid k spasení...^
|
|---|
| [24] |
(214). Podobně vykládá o významu slova „králevství nebeské“ (55 az
|
|---|
| [25] |
57). Výklad slova ,racha* na str. 285—286; Hus vysvétluje slovo to
|
|---|
| [26] |
nejprve dle sv. Jeronyma a sv. Augustina, a pak dodává: „A tak
|
|---|
| [27] |
když kto hněv ukazuje, řka: Bu! neb Mrňau! neb kterak kolivěk
|
|---|
| [28] |
jinak, neb očima ukáže, neb jazyk vyplazí, ústa ukřiví, neb pípek,
|
|---|
| [29] |
jiní řiekají cíbek, proti komu učiní, ten svému bratru řieká racha,
|
|---|
| [30] |
a jest hoden odsüzenie." (285—286.) Uvažuje též někdy, kte-
|
|---|
| [31] |
rého slova dalo by se lépe užiti, na př.: ,A aj, obětováchu
|
|---|
| [32] |
jemu . . . dnû trpfcieho, leżicieho na lożi.** (Mat. 9.) „Dni trpicieho
|
|---|
| [33] |
položil jsem, že mi sě lépe zdá, než dnú zlámaného; neb neviem,
|
|---|
| [34] |
byl-li jest zlámán, ale viem, že jest dnü trpěl. A druzí Čechové řekli
|
|---|
| [35] |
by pokostnieho, neb pokostníka, od pokostnicé tó nemoci, jíž řiekají
|
|---|
| [36] |
pokostnicé, Ze po kostech sé tluée, a obecné slove dna.” (376.)
|
|---|
| [37] |
Často připojuje slovo latinské nebo řecké a vykládá,
|
|---|
| [38] |
jaký má význam v češtině, na př.: „latině adventus česky slove
|
|---|
| [39] |
příchod neb navštívenie“ (3). „Dále die čtenie, že „bieše tu šest
|
|---|
| [40] |
stúdvic“, neb kádí, neb čberóv; jistého jména nevím, neb latinníci
|
|---|
| [41] |
vzčli sú to slovo ydria od Rekóv, a slove ydria orudie k vodě při-
|
|---|
