| [1] |
194 Č. 285—286: 26. listop. — 4. pros. 1435.
|
|---|
| [2] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 360, ov. perg. s osmi pečeťmi, přivěšenými na perg. prouž-
|
|---|
| [3] |
cích: 1) pecel Bedficha ze Strážnice, popis viz u č. 279. 2) obce hory Hradiště, popis viz u č. 90.
|
|---|
| [4] |
3) Jana z Těšnice, popis viz u č. 201. 4) Majnuse z Březnice, popis viz u č. 217, nápis: peczet
|
|---|
| [5] |
///// zeznice 5) chybí. 6) z černého vosku, na štítě i nad helmou strela, nápis: S + johannis - de -
|
|---|
| [6] |
wilemow 7) Ondřeje z Nemyšle, popis viz u č. 207. 8) z černého v., na štítě i nad helmou
|
|---|
| [7] |
kolo, nápis: S* nicolay : de - babezic -
|
|---|
| [8] |
AĆ, III, 512 ć. 331 (reg.).
|
|---|
| [9] |
286. V Tate, 4. prosince 1435.
|
|---|
| [10] |
Císař Zikmunda Olařichovi z Rožmberka: o postoupení Lomnice Tábory; o jeho
|
|---|
| [11] |
věci rozmluví s ním v Čechách, až ukončí jednání s českými posly; o příměří
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aw 10 a, or. pap.
|
|---|
| [14] |
AC. VI, 434 č. 38. — Palacký, UB. II, 518 č. 42 (reg.). — RI. XI, 11223. — AC. XIV, 6 č. 1483.
|
|---|
| [15] |
Zygmund, z boZie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský,
|
|---|
| [16] |
|
|---|
| [17] |
Urozený věrný milý! Vzali sme dva tvá listy“ od tohoto tvého posla, kterýmž
|
|---|
| [18] |
sme ve všech kusech dobře srozuměli. A jakož nám píšeš, kterakť sú Tábofi Lomnice
|
|---|
| [19] |
sstúpili i holdy propustili* s jinými kusy v těch listech dotčenými, to sme rádi
|
|---|
| [20] |
slyšali; neb což by tobě k požitku přišlo, tohoť bychom vždy dobře přáli a k tomu
|
|---|
| [21] |
pomohli, kdež bychom mohli. A jakož pak píšeš a prosíš, abychme na tvü starü
|
|---|
| [22] |
službu spomínali a tvú záhubu opatřili etc. Věrný milý! Chutně věděti máš, že sme
|
|---|
| [23] |
tvé služby věrné a stálé nezapomenuli, nébrž mámeť ji před očima a dobře na ni
|
|---|
| [24] |
myslíme: než věz, že sme tyto časy tak přemnoho peněz dobyti musili a velmi
|
|---|
| [25] |
nuzně, abychom toto královstvie naše upokojili; jakož si pak srozuměti mohl, že
|
|---|
| [26] |
sme tvé věci nemohli tak obmysliti, jakož jest vuole naše byla. Ale jednámyť nynie
|
|---|
| [27] |
se pány českými a jinými dobrými lidmi, kteří u nás v poselství sú“ že bohdá
|
|---|
| [28] |
všechny věci k dobrému konci přijdúů, a že skoro u vás v Čechách budem, jakož
|
|---|
| [29] |
pak ihned šíře napíšem. A tu bohdá s tebú rozmluvíme a tvú věc opatříme. A ne-
|
|---|
| [30] |
mněj, bychom tebe tak zapomenuli, nébrž máš na nás milostivého pána mieti. Pak
|
|---|
| [31] |
jakož si nám psal o Buriana“ a o tom přímiří mezi vámi etc., co by Burian neb ti
|
|---|
| [32] |
jeho učinili mimo naše přikázánie, to by nám žel bylo. Ale proto vždy učiň své
|
|---|
| [33] |
lepšie; neb my opět napíšem a přikážem, aby přímiřie držáno bylo. Dán v Tatě
|
|---|
| [34] |
1) Listy ty se nezachovaly. 2) srv. č. 279. 3) srv. č. 278; o jednání poslů pražských
|
|---|
| [35] |
s králem viz Palacký, Děj. III. 3, 192 a d. 4) Burian z Gutštejna a na Rabštejně; srv. pří-
|
|---|
| [36] |
měří z 20. června 1436, níže č. 296.
|
|---|
