194 Č. 285—286: 26. listop. — 4. pros. 1435.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 360, ov. perg. s osmi pečeťmi, přivěšenými na perg. prouž-
cích: 1) pecel Bedficha ze Strážnice, popis viz u č. 279. 2) obce hory Hradiště, popis viz u č. 90.
3) Jana z Těšnice, popis viz u č. 201. 4) Majnuse z Březnice, popis viz u č. 217, nápis: peczet
///// zeznice 5) chybí. 6) z černého vosku, na štítě i nad helmou strela, nápis: S + johannis - de -
wilemow 7) Ondřeje z Nemyšle, popis viz u č. 207. 8) z černého v., na štítě i nad helmou
kolo, nápis: S* nicolay : de - babezic -
AĆ, III, 512 ć. 331 (reg.).
286. V Tate, 4. prosince 1435.
Císař Zikmunda Olařichovi z Rožmberka: o postoupení Lomnice Tábory; o jeho
věci rozmluví s ním v Čechách, až ukončí jednání s českými posly; o příměří
Olařichově s Burianem.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: I A 1 Aw 10 a, or. pap.
AC. VI, 434 č. 38. — Palacký, UB. II, 518 č. 42 (reg.). — RI. XI, 11223. — AC. XIV, 6 č. 1483.
Zygmund, z boZie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše a uherský,
český etc. král.
Urozený věrný milý! Vzali sme dva tvá listy“ od tohoto tvého posla, kterýmž
sme ve všech kusech dobře srozuměli. A jakož nám píšeš, kterakť sú Tábofi Lomnice
sstúpili i holdy propustili* s jinými kusy v těch listech dotčenými, to sme rádi
slyšali; neb což by tobě k požitku přišlo, tohoť bychom vždy dobře přáli a k tomu
pomohli, kdež bychom mohli. A jakož pak píšeš a prosíš, abychme na tvü starü
službu spomínali a tvú záhubu opatřili etc. Věrný milý! Chutně věděti máš, že sme
tvé služby věrné a stálé nezapomenuli, nébrž mámeť ji před očima a dobře na ni
myslíme: než věz, že sme tyto časy tak přemnoho peněz dobyti musili a velmi
nuzně, abychom toto královstvie naše upokojili; jakož si pak srozuměti mohl, že
sme tvé věci nemohli tak obmysliti, jakož jest vuole naše byla. Ale jednámyť nynie
se pány českými a jinými dobrými lidmi, kteří u nás v poselství sú“ že bohdá
všechny věci k dobrému konci přijdúů, a že skoro u vás v Čechách budem, jakož
pak ihned šíře napíšem. A tu bohdá s tebú rozmluvíme a tvú věc opatříme. A ne-
mněj, bychom tebe tak zapomenuli, nébrž máš na nás milostivého pána mieti. Pak
jakož si nám psal o Buriana“ a o tom přímiří mezi vámi etc., co by Burian neb ti
jeho učinili mimo naše přikázánie, to by nám žel bylo. Ale proto vždy učiň své
lepšie; neb my opět napíšem a přikážem, aby přímiřie držáno bylo. Dán v Tatě
1) Listy ty se nezachovaly. 2) srv. č. 279. 3) srv. č. 278; o jednání poslů pražských
s králem viz Palacký, Děj. III. 3, 192 a d. 4) Burian z Gutštejna a na Rabštejně; srv. pří-
měří z 20. června 1436, níže č. 296.
