EN | ES |

Facsimile Lines

350


< Page >

[1]
XVI

[2]
vydavatelské jsou buď textové, označené písmenami, aneb věcné, označené číslicemi;
[3]
uvedeny jsou pod čarou, pokud vysvětlují místa v textu. Poznámky, které se vztahují
[4]
k celému textu, nikoliv jen k některému jeho místu, jsou položeny před znění kusu.

[5]
Pečetí jest tu popsáno přes 170 kusů. Kromě panovnických, již dostatečně
[6]
známých, popsány jsou i pečeti listin, v nichž jest Oldřich jen svědkem a spolu-
[7]
pečetitelem, pokud jsou to ovšem pečeti české. Popisy jsou zcela stručné, vystihu-
[8]
jíce hlavní znaky; neopakují se, nýbrž každá pečeť jest popsána vždy jen u prvního
[9]
kusu, kde se vyskytuje, při ostatních pak jsou odkazy na příslušné číslo kusu
[10]
(v pořadí pečetí se příslušná pečeť najde snadno podle nápisu). Nápisy na pečetích
[11]
doby jsou na výjimky provedeny písmem minuskulním, proto jsou zde
[12]
reprodukovány obyčejnými minuskulními typy, které odpovídají nejspíše orig. písmu
[13]
pečetí (a zároveň i zásadě shora dotčené: co převzato z orig., tištěno obyčejným
[14]
písmem). Některé z pečetí jsou vyobrazeny v Sedláčkových Hradech a zámcích,
[15]
používatel shledá je podle seznamu v XV. díle Hradů. Více jich nakreslil Sedláček
[16]
vlastnoručně ve dvou svazcích s rejstříkem, uložených ve Státním historickém ústavě.
[17]
Byl to asi průvodní materiál k II. dílu Českomoravské heraldiky; látku snesenou
[18]
v této knize Sedláčkově popisy pečetí v edici Listáře doplňují a rozmnožují, někde
[19]
i opravují do jaké míry, pozná se při odborném použití. V rejstříku osobním jsou
[20]
uvedeny u každé osoby vždy všechny stránky, na nichž se její pečeť vyskytuje.
[21]
Kde jest pečeť popsána, jest číslo stránky tištěno kursivou; je-li kursivní číslo dva-
[22]
kráte, neb i vícekráte, jde buď o různé typy pečetí nebo o doplnění popisu (nebyla-li
[23]
po prvá pečeť uchována bezvadně). Znamení na pečetech jsou v rejstříku věc-
[24]
ném tištěna proloženým písmem, aby nebylo třeba blíže je označovati k rozlišení
[25]
od jiných jmen věcí.

[26]
Pečetí Oldřicha z Rožmberka shledala jsem v látce pro tento svazek pět typů.
[27]
Přehlédnu je zde jen stručně podle znaků: 1) malá, vždy krytá, štítek s růží (viz
[28]
popis na str. 191); 2) malá, na štítku i nad helmou růže (str. 160); 3) malá, na štítku
[29]
růže, nad helmou křídlo (str. 3); 4) větší, pod architekturou štít s růží, nad helmou
[30]
růže, dole po stranách štítu písmena h e (str. 8, obraz v Urbánkových Čes. Děj. III.
[31]
2, 406); 5) velká jezdecká se sekretem (str. 233).

[32]
Řečí edice jest čeština, protože jednak jde o látku významu převážně terito-
[33]
riálně českého, jednak v písemnostech samých převládá jazyk český. Celá politická
[34]
korespondence Oldřichova s králem na latinské výjimky jest česká. Češtiny užíval
[35]
Oldřich i pro listiny, pokud jsou určeny českým příjemcům, zřídka i latiny. Německy
[36]
dopisoval si pouze s příjemci zahraničními (rakouskými pány), též s královnou
[37]
Barborou, nikdy však s králem! Transkripce textů českých a německých jest běžná,
[38]
podle hlavní zásady: zbytečné souhlásky se vynechávají.

[39]
Věnovala jsem zde více místa formální stránce edice hledíc k tomu, že tato
[40]
část předmluvy bude platnou i pro další svazky celé edice.


Text viewFacsimile