XVI
vydavatelské jsou buď textové, označené písmenami, aneb věcné, označené číslicemi;
uvedeny jsou pod čarou, pokud vysvětlují místa v textu. Poznámky, které se vztahují
k celému textu, nikoliv jen k některému jeho místu, jsou položeny před znění kusu.
Pečetí jest tu popsáno přes 170 kusů. Kromě panovnických, již dostatečně
známých, popsány jsou i pečeti listin, v nichž jest Oldřich jen svědkem a spolu-
pečetitelem, pokud jsou to ovšem pečeti české. Popisy jsou zcela stručné, vystihu-
jíce hlavní znaky; neopakují se, nýbrž každá pečeť jest popsána vždy jen u prvního
kusu, kde se vyskytuje, při ostatních pak jsou odkazy na příslušné číslo kusu
(v pořadí pečetí se příslušná pečeť najde snadno podle nápisu). Nápisy na pečetích
té doby jsou — až na výjimky — provedeny písmem minuskulním, proto jsou zde
reprodukovány obyčejnými minuskulními typy, které odpovídají nejspíše orig. písmu
pečetí (a zároveň i zásadě shora dotčené: co převzato z orig., tištěno obyčejným
písmem). Některé z pečetí jsou vyobrazeny v Sedláčkových Hradech a zámcích,
používatel shledá je podle seznamu v XV. díle Hradů. Více jich nakreslil Sedláček
vlastnoručně ve dvou svazcích s rejstříkem, uložených ve Státním historickém ústavě.
Byl to asi průvodní materiál k II. dílu Českomoravské heraldiky; látku snesenou
v této knize Sedláčkově popisy pečetí v edici Listáře doplňují a rozmnožují, někde
i opravují — do jaké míry, pozná se při odborném použití. V rejstříku osobním jsou
uvedeny u každé osoby vždy všechny stránky, na nichž se její pečeť vyskytuje.
Kde jest pečeť popsána, jest číslo stránky tištěno kursivou; je-li kursivní číslo dva-
kráte, neb i vícekráte, jde buď o různé typy pečetí nebo o doplnění popisu (nebyla-li
po prvá pečeť uchována bezvadně). Znamení na pečetech jsou v rejstříku věc-
ném tištěna proloženým písmem, aby nebylo třeba blíže je označovati k rozlišení
od jiných jmen věcí.
Pečetí Oldřicha z Rožmberka shledala jsem v látce pro tento svazek pět typů.
Přehlédnu je zde jen stručně podle znaků: 1) malá, vždy krytá, štítek s růží (viz
popis na str. 191); 2) malá, na štítku i nad helmou růže (str. 160); 3) malá, na štítku
růže, nad helmou křídlo (str. 3); 4) větší, pod architekturou štít s růží, nad helmou
růže, dole po stranách štítu písmena h e (str. 8, obraz v Urbánkových Čes. Děj. III.
2, 406); 5) velká jezdecká se sekretem (str. 233).
Řečí edice jest čeština, protože jednak jde o látku významu převážně terito-
riálně českého, jednak v písemnostech samých převládá jazyk český. Celá politická
korespondence Oldřichova s králem až na latinské výjimky jest česká. Češtiny užíval
Oldřich i pro listiny, pokud jsou určeny českým příjemcům, zřídka i latiny. Německy
dopisoval si pouze s příjemci zahraničními (rakouskými pány), též s královnou
Barborou, nikdy však s králem! Transkripce textů českých a německých jest běžná,
podle hlavní zásady: zbytečné souhlásky se vynechávají.
Věnovala jsem zde více místa formální stránce edice hledíc k tomu, že tato
část předmluvy bude platnou i pro další svazky celé edice.
