Facsimile Lines

350

Page

[1]	XIV
[2]	rozhodčím sporu nebo spolu s jinými rozhlašuje sněmovní usnesení, jsa jmenován
[3]	vždy na prvním místě. Ve shodě se zásadou „kanceláře“ Oldřichovy sebrány byly
[4]	i záznamy o písemnostech Oldřichových, pak-li se nezachovalo jejich znění; tak
[5]	zejména jsem přihlížela k Libri confirmationum, z jejichž záznamů lze předpoklá-
[6]	dati, že Oldřichem byla vydána listina, buď praesentační (podání kostelní) nebo sou-
[7]	hlas s potvrzením na faráře či s výměnou, učiněnou mezi dvěma faráři. Poněvadž
[8]	však vytkla jsem si úkol, sebrati v edici pokud možno všechny pramenné doklady
[9]	o činnosti Oldřichově vůbec, bylo nutno rozšířiti její rozsah a to nejen o listiny,
[10]	pouze se týkající Oldřicha), nýbrž i o kronikářské záznamy; tyto jsou však uve-
[11]	deny pod samostatným číslem jen tehdy, nehodilo-li se uvésti je v poznämce.2)
[12]	Co do způsobu uchování, lze látku edice roztříditi do tří skupin: origi-
[13]	nály, koncepty a opisy, k nimž patří i formuláře 8). Originály (rozumí se ovšem nejen
[14]	Oldřichovy, kterých je ostatně zachováno nepatrně, nýbrž i orig. došlé do jeho
[15]	kanceláře) jsou ve třech formách: listiny pergamenové s přivěšenýmí pečetmi, listy
[16]	otevřené s pečetmi přitištěnými vpředu pod textem a listy uzavřené, které v edici
[17]	převládají (jsou to z větší části listy krále Zikmunda); pečeti listů uzavřených jsou
[18]	zpravidla kryté a velmi často při otevření odpadly. Není třeba popisovati zde origi-
[19]	nály Oldřichovy, jsou zcela běžné formy. Koncepty Oldřichovy jsou psány až na
[20]	výjimky jeho vlastní rukou, se zkratkou podpisu (Ul neb Ol), často bez podpisu;
[21]	jsou psány na menších kusech papíru, někdy i dva na jednom papíře. Zkratek se
[22]	v nich mnoho neužívá, leda v úvodní formuli stereotypní. Zajímavou ukázkou vlast-
[23]	noručního konceptu jest č. 18, nad nímž jest heslový náčrtek.; Bohužel i konceptů
[24]	Oldřichových se mnoho ztratilo, jak lze souditi podle zachovaných odpovědí na
[25]	listy jeho.
[26]	Písemnosti jsou zde vydány buď v plném znění nebo v regestech; který způsob
[27]	zvoliti u toho neb onoho kusu, určovaly ne tak vnější důvody, jako spíše vnitřní,
[28]	obsah kusu. Povšechnou zásadou vydání bylo: v plném znění 1) kusy nové
[29]	nestereotypní, dosud vůbec nevydané aneb již vydané, avšak pouze v regestech;
[30]	2) věci již vydané v plném znění jsou zde znovu otištěny tehdy, je-li onen starší
[31]	tisk chybný (zvl. u českých kusů), anebo jsou-li to věci důležitější (politika) — at
[32]	již to byla edice novější či starší nebo tíže přístupná nebo v nějakém časopise;
[33]	zásadně jsou znovu otištěny věci z prvních dílů Archivu Českého, zvláště korespon-
[34]	dence Oldřichova s králem Zikmundem; 3) listiny již otištěné, pokud jsou to originály
[35]	Oldřichovy, jichž se zachovalo poměrně málo 4); ze soukromohospodářských písem-
[36]	ností otištěny v plném znění též listiny, důležité pro otázku fals5), ač jsou známy
[37]	již ze starších edicí; stejně i listiny, uváděné dosud jakožto pochybné 6), 4) listiny,
[38]	v nichž jest Oldřich spoluvydavatelem a je patrno, že vznikly v jeho kanceláři
[39]	1) č. 141, 188, 184. 2) na pi. & 56, 270. 9) &. 122, 260, 264, 832, 334, 344. *) č. 281, 282.
[40]	5) è. 68, 280 a d., 825, 308, 309, 828, 842. ©) 6. 241, 242.
[41]

Text view • Facsimile