XIV
rozhodčím sporu nebo spolu s jinými rozhlašuje sněmovní usnesení, jsa jmenován
vždy na prvním místě. Ve shodě se zásadou „kanceláře“ Oldřichovy sebrány byly
i záznamy o písemnostech Oldřichových, pak-li se nezachovalo jejich znění; tak
zejména jsem přihlížela k Libri confirmationum, z jejichž záznamů lze předpoklá-
dati, že Oldřichem byla vydána listina, buď praesentační (podání kostelní) nebo sou-
hlas s potvrzením na faráře či s výměnou, učiněnou mezi dvěma faráři. Poněvadž
však vytkla jsem si úkol, sebrati v edici pokud možno všechny pramenné doklady
o činnosti Oldřichově vůbec, bylo nutno rozšířiti její rozsah a to nejen o listiny,
pouze se týkající Oldřicha), nýbrž i o kronikářské záznamy; tyto jsou však uve-
deny pod samostatným číslem jen tehdy, nehodilo-li se uvésti je v poznämce.2)
Co do způsobu uchování, lze látku edice roztříditi do tří skupin: origi-
nály, koncepty a opisy, k nimž patří i formuláře 8). Originály (rozumí se ovšem nejen
Oldřichovy, kterých je ostatně zachováno nepatrně, nýbrž i orig. došlé do jeho
kanceláře) jsou ve třech formách: listiny pergamenové s přivěšenýmí pečetmi, listy
otevřené s pečetmi přitištěnými vpředu pod textem a listy uzavřené, které v edici
převládají (jsou to z větší části listy krále Zikmunda); pečeti listů uzavřených jsou
zpravidla kryté a velmi často při otevření odpadly. Není třeba popisovati zde origi-
nály Oldřichovy, jsou zcela běžné formy. Koncepty Oldřichovy jsou psány až na
výjimky jeho vlastní rukou, se zkratkou podpisu (Ul neb Ol), často bez podpisu;
jsou psány na menších kusech papíru, někdy i dva na jednom papíře. Zkratek se
v nich mnoho neužívá, leda v úvodní formuli stereotypní. Zajímavou ukázkou vlast-
noručního konceptu jest č. 18, nad nímž jest heslový náčrtek.; Bohužel i konceptů
Oldřichových se mnoho ztratilo, jak lze souditi podle zachovaných odpovědí na
listy jeho.
Písemnosti jsou zde vydány buď v plném znění nebo v regestech; který způsob
zvoliti u toho neb onoho kusu, určovaly ne tak vnější důvody, jako spíše vnitřní,
obsah kusu. Povšechnou zásadou vydání bylo: v plném znění 1) kusy nové
nestereotypní, dosud vůbec nevydané aneb již vydané, avšak pouze v regestech;
2) věci již vydané v plném znění jsou zde znovu otištěny tehdy, je-li onen starší
tisk chybný (zvl. u českých kusů), anebo jsou-li to věci důležitější (politika) — at
již to byla edice novější či starší nebo tíže přístupná nebo v nějakém časopise;
zásadně jsou znovu otištěny věci z prvních dílů Archivu Českého, zvláště korespon-
dence Oldřichova s králem Zikmundem; 3) listiny již otištěné, pokud jsou to originály
Oldřichovy, jichž se zachovalo poměrně málo 4); ze soukromohospodářských písem-
ností otištěny v plném znění též listiny, důležité pro otázku fals5), ač jsou známy
již ze starších edicí; stejně i listiny, uváděné dosud jakožto pochybné 6), 4) listiny,
v nichž jest Oldřich spoluvydavatelem a je patrno, že vznikly v jeho kanceláři
1) č. 141, 188, 184. 2) na pi. & 56, 270. 9) &. 122, 260, 264, 832, 334, 344. *) č. 281, 282.
5) è. 68, 280 a d., 825, 308, 309, 828, 842. ©) 6. 241, 242.
