Facsimile Lines

350

Page

[1]	XI
[2]	utracení života Smilova (pokračování bude v písemnostech II. sv. této edice) a který
[3]	jest i součástkou jeho falsatorské činnosti. Při tom ovšem nemohl se císař dovolati
[4]	pomoci Oldřichovy při obléhání Sionu,1) ba místo ní Oldřich dovolával se sám cí-
[5]	safe proti Smilovi a Zmrzlíkovi!2) Také snažné zvaní Zikmundovo na sněm do Čá-
[6]	slavě a pak po pfelożeni jeho do Prahy3) bylo marne. A při tom ještě dovedl si
[7]	Oldřich vymoci od císaře zástavu Zvíkova 19. října 1437, ovšem jen dotasnou.4)
[8]	Zástava Zvíkova byla však poslední milostí, kterou Zikmund Oldřichovi prokázal.
[9]	Oldřich byl si toho zajisté vědom a čekaje konce vlády Zikmundovy, vymohl si
[10]	ještě to, co mu bylo vedle Zlaté Koruny nejdražší pro vzrůst panství rožmberského
[11]	— Zvíkov. Alespoň zástavu doživotní — k dědičné dopomohl si pak sám falsifikací.
[12]	Ani jinak nezanedbává Oldřich v předvečer rušnějších událostí politických
[13]	svých zájmů hospodářských a styků více méně soukromých). Jeho účast ve veřej-
[14]	ných věcech byla odměněna tím, že byl jmenován jedním z hejtmanů, zvolených ke
[15]	správě země před odjezdem císaře Zikmunda z Prahy6) a lze se domnívati, že byl
[16]	v čele těchto hejtmanů — srv. listy jejich z 27. prosince 1437 o volbě Albrechta
[17]	Rakouského za krále českého ?). Oldřichovi dostalo se tím do ruky již tehdy řízení
[18]	dějů veřejných, jimž nastávala nová epocha smrtí Zikmundovou.
[19]	Pro působení Oldřichovo v české historii jest spíše mezníkem volba Albrechtova
[20]	za krále českého, neboť ta znamená uvolnění skryté moci Oldřichovy, zdržované
[21]	přece dosud v působení svém císařskou autoritou Zikmundovou. Na počátku vlády
[22]	Albrechtovy v Čechách stojí Oldřich již jako uznávaný a mocný vůdce české poli-
[23]	tiky, na jehož slově bude záviseti další vývoj královské otázky v Čechách. Mám
[24]	tudíž za to, že ohraničení I. svazku této edice koncem r. 1437 jest nejen časově,
[25]	nýbrž i věcně oprávněno.
[26]	Pozůstalost Oldřichova, ovšem v onom širokém smyslu slova, na němž byla
[27]	založena tato edice, zahrnuje tudíž prameny k poznání tehdejších veřejných událostí
[28]	v Čechách. Jest z ní patrno, že Oldřich hrál již tehdy důležitou roli politickou.
[29]	Vyhýbal-li se již v těchto dobách někdy veřejnému jednání, těžko říci, zda tak činil
[30]	úmyslně, jako později. Snad spíše byl opravdu příliš zaneprázdněn bojem s Tábor-
[31]	skými aneb hospodářskými věcmi; avšak rozmnožování jeho majetku nedálo se
[32]	tak koupěmi, směnami a pod., jako spíše lstivými úchvaty anebo lacinými zásta-
[33]	vami; viděli jsme naopak, že Oldřich zastavoval svá zboží, potřebuje peněz, při tom
[34]	však zapůjčoval peníze králi, anebo si od něho kupoval zástavy zboží za nepatrnou
[35]	částku peněz.
[36]	Není však možné v rámci tohoto úvodu oóbšírněji rozebírati jak veřejnou poli-
[37]	tiku Oldřichovu tak hospodářské poměry na jeho panství — to bude předmětem
[38]	samostatné větší studie, založené na celé edici. Zde jsem chtěla pouze ukázati,
[39]	1) č. 880, 882, 885. 2) č. 882. 9) & 837, 340. 1) č. 842. 5) 6. 348—345, 347. — 9) srv.
[40]	pozn. k č. 349. 7) č. 349.

Text view • Facsimile