| [1] |
|
|---|
| [2] |
I.
|
|---|
| [3] |
|
|---|
| [4] |
Patnácté století v českých dějinách bylo od svého počátku dobou zvláště příz-
|
|---|
| [5] |
nivou pro vzrůst moci stavovské a to nejen panské, nýbrž i rytířské (zemanské)
|
|---|
| [6] |
a městské. Síla panstva jakožto celku byla však ohrožována náboženstvím, které
|
|---|
| [7] |
dělilo členy panského stavu na dva odlišné tábory a v nich stavělo je po bok
|
|---|
| [8] |
nižším stavům. Proto ještě příznivější podmínky měl jednotlivec, nejspíše ovšem
|
|---|
| [9] |
ze stavu panského a to tím více, jestliže vyrostl ze silné tradice rodové a mohl se
|
|---|
| [10] |
opírati i o vlastní sílu hospodářskou. Úrodnou půdu pro zdar mocenských snah
|
|---|
| [11] |
jednotlivcových skýtal ovšem rozklad autority královské, ať tu ještě král byl či ať
|
|---|
| [12] |
bylo mezivládí. Patnácté století se vyznačuje trvalým úpadkem moci královské.
|
|---|
| [13] |
Pokusy podlomiti moc královskou v dřívějších dobách se nedařily, avšak nelze
|
|---|
| [14] |
jim neupříti jakéhosi vlivu do budoucnosti. Uvědoměmež si, že to byli Vítkovci,
|
|---|
| [15] |
jeden z nejstarších rodů českých, který se odvažuje již od 13. století zjevného od-
|
|---|
| [16] |
poru proti moci královské, zprvu vedením Záviše z Rožmberka (Falkenštejna), člena
|
|---|
| [17] |
nejvýznamnější větve tohoto rodu. Jak Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav II. ve
|
|---|
| [18] |
13. století; tak i králové Jan, Karel a Václav IV. ve 14. století střetli se s mocí
|
|---|
| [19] |
Vítkovců (páni z Hradce, z Landštejna, z Rožmberka), kteří dovedli s sebou
|
|---|
| [20] |
strhnouti vždy část panstva českého. Vítkovci, zvláště Rožmberkové, měli značnou
|
|---|
| [21] |
zásluhu o vzrůst panské moci vůbec již za vlády krále Jana a třebaže pokusy
|
|---|
| [22] |
o rozbití klidu v zemi za silné vlády Karlovy ztroskotaly, udržely si alespoň spo-
|
|---|
| [23] |
jitost a obnovily se opět za neklidných poměrů v době Václava IV.; tehdy již
|
|---|
| [24] |
nejvýznamnější roli v odboji panstva hraje Jindřich z Rožmberka, otec Oldřicha II.
|
|---|
| [25] |
A pak, když za bouří husitských nejen královská, nýbrž i panská moc byla zatla-
|
|---|
| [26] |
čována vzestupem nižších stavů, byl to opět člen rodiny rožmberské, Oldřich П.)1)
|
|---|
| [27] |
který v duchu tradice svého rodu dovedl si uhájiti prvenství a byl i, pokud to bylo
|
|---|
| [28] |
v jeho zájmu, nápomocen královské moci — ač se jí dovedl i vzepříti. Bylo by nejen
|
|---|
| [29] |
zajímavé, nýbrž i potřebné vystopovati v historii rodu Vítkovců onu oposiční ideu
|
|---|
| [30] |
!) Jest potřebí Jišiti jej od Oldřícha I., jeho děda (zemřel r. 1890).
|
|---|
