350

PŘEDMLU VA.

I. O OBSAHU EDICE.

Patnácté století v českých dějinách bylo od svého počátku dobou zvláště příz- nivou pro vzrůst moci stavovské a to nejen panské, nýbrž i rytířské (zemanské) a městské. Síla panstva jakožto celku byla však ohrožována náboženstvím, které dělilo členy panského stavu na dva odlišné tábory a v nich stavělo je po bok nižším stavům. Proto ještě příznivější podmínky měl jednotlivec, nejspíše ovšem ze stavu panského a to tím více, jestliže vyrostl ze silné tradice rodové a mohl se opírati i o vlastní sílu hospodářskou. Úrodnou půdu pro zdar mocenských snah jednotlivcových skýtal ovšem rozklad autority královské, ať tu ještě král byl či ať bylo mezivládí. Patnácté století se vyznačuje trvalým úpadkem moci královské. Pokusy podlomiti moc královskou v dřívějších dobách se nedařily, avšak nelze jim neupříti jakéhosi vlivu do budoucnosti. Uvědoměmež si, že to byli Vítkovci, jeden z nejstarších rodů českých, který se odvažuje již od 13. století zjevného od- poru proti moci královské, zprvu vedením Záviše z Rožmberka (Falkenštejna), člena nejvýznamnější větve tohoto rodu. Jak Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav II. ve 13. století; tak i králové Jan, Karel a Václav IV. ve 14. století střetli se s mocí Vítkovců (páni z Hradce, z Landštejna, z Rožmberka), kteří dovedli s sebou strhnouti vždy část panstva českého. Vítkovci, zvláště Rožmberkové, měli značnou zásluhu o vzrůst panské moci vůbec již za vlády krále Jana a třebaže pokusy o rozbití klidu v zemi za silné vlády Karlovy ztroskotaly, udržely si alespoň spo- jitost a obnovily se opět za neklidných poměrů v době Václava IV.; tehdy již nejvýznamnější roli v odboji panstva hraje Jindřich z Rožmberka, otec Oldřicha II. A pak, když za bouří husitských nejen královská, nýbrž i panská moc byla zatla- čována vzestupem nižších stavů, byl to opět člen rodiny rožmberské, Oldřich П.)1) který v duchu tradice svého rodu dovedl si uhájiti prvenství a byl i, pokud to bylo v jeho zájmu, nápomocen královské moci — ač se jí dovedl i vzepříti. Bylo by nejen zajímavé, nýbrž i potřebné vystopovati v historii rodu Vítkovců onu oposiční ideu

!) Jest potřebí Jišiti jej od Oldřícha I., jeho děda (zemřel r. 1890).