EN | ES |

Facsimile Lines

350


< Page >

[1]
V

[2]
nastává již v politice Oldřichově trvalý obrat nejen ke králi, nýbrž i ke kato-
[3]
lictví. V době bylo mu teprve 17 let, sotva se již dříve mohl vymaniti z vlivu
[4]
svého bývalého poručníka; po jeho příkladu také se přiklonil ke králi Zikmundovi,
[5]
leč zde již vytrval; poznáme však později, že nikoliv z oddanosti ke králi, nýbrž
[6]
spíše ze sobecké zištnosti. Od října r. 1419 věnuje se Oldřich tak silně veřej-
[7]
nému působení, že hned v prvním roce této činnosti ztrácejí se dokumenty jeho
[8]
soukromohospodářského působení v projevech a korespondenci politické. Politický
[9]
ráz zachovává si pak převahu v celé písemné pozůstalosti Oldřichově.

[10]
Přechod Oldřichův ke straně královské byl připraven jeho poměrem k Táborům;
[11]
boj s Tábory byl v zájmu Oldřichově proto, že by jinak jejich moc byla nebezpeč-
[12]
ným sousedstvím panství rožmberského. Již v květnu r. 1420 vystupuje Oldřich jakožto
[13]
nepřítel Tábora z příkazu králova.1) Zřeknutí se kalicha dokonalo jen přelom jeho poli-
[14]
tiky a symbolisovalo jeho poměr k táborství pro další časy. První odměnou krále
[15]
Zikmunda Oldřichovi bylo ustanovení jeho hejtmanem bechyňského a prácheňského
[16]
kraje,2) které zvýšilo prestyž Oldřichovu; hmotnější odměny dostalo se mu zástavou
[17]
Zlatokorunskeho zboZi;3) nepatrná zástavní částka 3.000 kop. gr. byla tu jen jakousi
[18]
formalitou. Zástavu nepochybně vyžádal si sám Oldřich, neboť bohaté zboží Zlato-
[19]
korunské by zvýšilo podstatně jeho moc; jak o stál, viděti i z toho, že nebyl
[20]
sám tehdy v tak dobrých finančních poměrech, aby mohl králi pomáhati o tom
[21]
svědčí jeho předcházející zástava Rožmberka.4) Tato zástava Zlatokorunského zboží
[22]
jest zároveň prvním dokladem úsilí Oldřichova o jeho získání.

[23]
První vystoupení Oldřichovo proti Táboru se však nezdařilosč) a poněvadž -
[24]
sledovaly i jiné ztráty,6) nezbylo Oldřichovi než uzavříti příměří s Tábory, 18. listop.
[25]
1420.7) Bylo první v dlouhé řadě příměří Oldřichových s Tábory, která byla vždy
[26]
znovu přerušována neustálým soupeřstvím obou stran. V onom prvním příměří hrál
[27]
svou úlohu ještě Jan Žižka, proto také bylo znění této listiny již často otištěno. Oldřich
[28]
učinil v něm největší ústupek obsahu náboženského, totiž slíbil zachovávati čtyři
[29]
artikuly pražské, takže i M. Křišťan z Prachatic se těšil nadějí, že Oldřich bude
[30]
získán pro světlé pravdy“.8) Oldřichův slib nebyl však tak upřímný, čekalt s jeho
[31]
provedením na propuštění čtyř artikulů králem Zikmundem.) Již toto první pří-
[32]
měří Oldřichovo s Tábory vyznačuje se stejnými vlastnostmi jako všechna pozdější.
[33]
Není ani s jedné ani s druhé strany dosti opravdové, jakmile se naskytne příležitost,
[34]
porušuje se.10) Jiným rysem společným pro všechna tato příměří jest odpor krále
[35]
Zikmunda proti nim; hned 8. února 1421 zakazuje Zikmund Oldřichovi příměří s ne-
[36]
přáteli.11) V době ještě kolísal Oldřich mezi králem a oposicí; sněmu čáslavského
[37]
v červnu 1421 účastní se sice na katolické straně, avšak přijímá zde funkci jednoho
[38]
z dvaceti vladařů a správců země České.12) Oldřich stojí tehdy již v čele panstva,

[39]
1) viz č. 28, srv. též č. 29—82. 2) 6.36. 9) č. 89. 9 č.38 a 40. | 5) č. 88. 9) è 28.

[40]
7) č. 43. 8) viz č. 44. 9) viz č. 53. 10) č. 46 a 48. 11) č. 50. 12) č. 55 a 56. O stanovisku
[41]
Oldřichově na sněmu čáslavském viz Novotný ve Sborníku Žižkově 1424—1924 str. 118.


Text viewFacsimile