350

V

nastává již v politice Oldřichově trvalý obrat nejen ke králi, nýbrž i ke kato- lictví. V té době bylo mu teprve 17 let, sotva se již dříve mohl vymaniti z vlivu svého bývalého poručníka; po jeho příkladu také se přiklonil ke králi Zikmundovi, leč zde již vytrval; poznáme však později, že nikoliv z oddanosti ke králi, nýbrž spíše ze sobecké zištnosti. Od října r. 1419 věnuje se Oldřich tak silně veřej- nému působení, že hned v prvním roce této činnosti ztrácejí se dokumenty jeho soukromohospodářského působení v projevech a korespondenci politické. Politický ráz zachovává si pak převahu v celé písemné pozůstalosti Oldřichově.

Přechod Oldřichův ke straně královské byl připraven jeho poměrem k Táborům; boj s Tábory byl v zájmu Oldřichově proto, že by jinak jejich moc byla nebezpeč- ným sousedstvím panství rožmberského. Již v květnu r. 1420 vystupuje Oldřich jakožto nepřítel Tábora z příkazu králova.1) Zřeknutí se kalicha dokonalo jen přelom jeho poli- tiky a symbolisovalo jeho poměr k táborství pro další časy. První odměnou krále Zikmunda Oldřichovi bylo ustanovení jeho hejtmanem bechyňského a prácheňského kraje,2) které zvýšilo prestyž Oldřichovu; hmotnější odměny dostalo se mu zástavou Zlatokorunskeho zboZi;3) nepatrná zástavní částka 3.000 kop. gr. byla tu jen jakousi formalitou. Zástavu nepochybně vyžádal si sám Oldřich, neboť bohaté zboží Zlato- korunské by zvýšilo podstatně jeho moc; jak o ně stál, viděti i z toho, že nebyl sám tehdy v tak dobrých finančních poměrech, aby mohl králi pomáhati — o tom svědčí jeho předcházející zástava Rožmberka.4) Tato zástava Zlatokorunského zboží jest zároveň prvním dokladem úsilí Oldřichova o jeho získání.

První vystoupení Oldřichovo proti Táboru se však nezdařilosč) a poněvadž ná- sledovaly i jiné ztráty,6) nezbylo Oldřichovi než uzavříti příměří s Tábory, 18. listop. 1420.7) Bylo první v dlouhé řadě příměří Oldřichových s Tábory, která byla vždy znovu přerušována neustálým soupeřstvím obou stran. V onom prvním příměří hrál svou úlohu ještě Jan Žižka, proto také bylo znění této listiny již často otištěno. Oldřich učinil v něm největší ústupek obsahu náboženského, totiž slíbil zachovávati čtyři artikuly pražské, takže i M. Křišťan z Prachatic se těšil nadějí, že Oldřich bude získán pro „světlé pravdy“.8) Oldřichův slib nebyl však tak upřímný, čekalt s jeho provedením až na propuštění čtyř artikulů králem Zikmundem.) Již toto první pří- měří Oldřichovo s Tábory vyznačuje se stejnými vlastnostmi jako všechna pozdější. Není ani s jedné ani s druhé strany dosti opravdové, jakmile se naskytne příležitost, porušuje se.10) Jiným rysem společným pro všechna tato příměří jest odpor krále Zikmunda proti nim; hned 8. února 1421 zakazuje Zikmund Oldřichovi příměří s ne- přáteli.11) V té době ještě kolísal Oldřich mezi králem a oposicí; sněmu čáslavského v červnu 1421 účastní se sice na katolické straně, avšak přijímá zde funkci jednoho z dvaceti vladařů a správců země České.12) Oldřich stojí tehdy již v čele panstva,

1) viz č. 28, srv. též č. 29—82. 2) 6.36. 9) č. 89. 9 č.38 a 40. | 5) č. 88. 9) è 28.

7) č. 43. 8) viz č. 44. 9) viz č. 53. 10) č. 46 a 48. 11) č. 50. 12) č. 55 a 56. O stanovisku Oldřichově na sněmu čáslavském viz Novotný ve Sborníku Žižkově 1424—1924 str. 118.