| [1] |
30 Č. 44: 5. prosince 1420.
|
|---|
| [2] |
urozuměv, že, jakož píšeš, dobrého by sě chtěl držeti a zlé opustiti, a zvláště jakož
|
|---|
| [3] |
žádáš a prosíš, mohu-li tomu rozuměti, oč stojíme anebo co žádáme, ať bych to
|
|---|
| [4] |
dal znáti. Pane milý! Mám za to, že rady tvé ani tebe tajno nenie, oč stojíme, po-
|
|---|
| [5] |
něvaž si ty to netoliko všem městóm i pánóm této země, ale i jiných zemí králóm,
|
|---|
| [6] |
kniežatóm i městóm německy, česky i latině pod svú a páně Čeňkovů pečetmi psal
|
|---|
| [7] |
a ohlásil, oč ste i s námi tu chvíli a ta doba stáli a co sme žádali spolu.“ A nad
|
|---|
| [8] |
to jakož jest kněz Jan, kapian tvój, poselstvie děje zde před conšely a před staršími
|
|---|
| [9] |
z obce od TM, ohlásil, že by ty těch čtyř kusóv od mistróv a od obce zdejšie vy-
|
|---|
| [10] |
daných, o nichžs do cizích zemí dávno psal, již na svém sboZi chtél propustiti:?
|
|---|
| [11] |
toho sme všichni věrně vděčni, pánu bohu doufajíce, že ten, kterýž jest na tě tajemným
|
|---|
| [12] |
a divným súdem svým pád přepustil, jakož slyšíme, zapřenie, ne i odpřisieženie
|
|---|
| [13] |
světlé pravdy božie s svatým Petrem“ a nad to i tupenie též jeho pravdy a sluh
|
|---|
| [14] |
jeho věrných a kněží tvých, kteréž si, jakož sě domnieváme, pokánie sobě vydaného
|
|---|
| [15] |
miesto bez vinny jímal a v vazby těžké vsazoval, s svatým Pavlem rady mladé
|
|---|
| [16] |
a nemůúdré, nébrž i sobě na duši, na cti i na sboží převelmi škodlivé v tom po-
|
|---|
| [17] |
slúchaje, a s druhé strany bázní člověka smrtedlného anebo přiezní a sliby nejistými
|
|---|
| [18] |
otrápen sa, že týž pán bóh všemohůúcí dá tobě již pevně potresktanému prorozuměti“,
|
|---|
| [19] |
aby věrné jeho božské rady, jíž tebe konečně nezavede, uposlechna, jeho sě viece
|
|---|
| [20] |
než smrtedlného člověka i milosti ztracenie i pomsty hrozné budúcie boje a lekaje,
|
|---|
| [21] |
a nad to na svój slib a vieru, kterúž si jemu na křtu a potom s dobrým rozmyslem
|
|---|
| [22] |
1 jeho pravdě sliboval, sě vážně rozpomena, všecku svöckü i lidskü bázeň i přiezeň
|
|---|
| [23] |
opovrha, s jeho svatü pravdü skutečně setrval až do konce. A věříme toho dobrému
|
|---|
| [24] |
bohu svému, že jestliže sě k světlým pravdám přičiníš, neřádóv jiných v písmě ne-
|
|---|
| [25] |
zaloZenych sé varuje a ty s opatrnü a müdrü radü fádné stavuje, kteréZto i my
|
|---|
| [26] |
bychom rádi stavili, těm nikoli nesvolujíce: Ze pán z tebe statečného obránce zašlé
|
|---|
| [27] |
své pravdě uměje i moha učiniti, tě viece zvelebiti móž než od počátka, pád tento
|
|---|
| [28] |
škodný tobě obrátě ku povstání velikému. O artikuléch těch čtyřech, o nichž zprávy
|
|---|
| [29] |
žádáš, nenieť úmysl náš, atby vedle výkladu a rozumu každého kněžka kterakžkoli
|
|---|
| [30] |
pozdě učeného měli vedeni, rozumieni anebo držáni býti, ale vedle položenie a rozumu
|
|---|
| [31] |
starých svatých, jichžto výkladóm my věřiti chceme a jich sě držeti s boží pomocí
|
|---|
| [32] |
až do konce. A přes to jestliže vy, páni, již viece skrze prsty k své záhubě ne-
|
|---|
| [33] |
hlediece, svorni budete a světlým pravdám pomocni, a mily pán bóh toto zbufenie
|
|---|
| [34] |
milostivě upokojí, tehdy potřebie bude, aby ode všie obce voleni byli lidé učení,
|
|---|
| [35] |
spravedliví a bohabojní, kteříž by k zprávě všie této obce ty jisté i jiné všecky
|
|---|
| [36] |
vedle písma svatého sřiediti měli, rozum konečný ohlásiece, a což by neřádného
|
|---|
| [37] |
bylo, s pomocí všie obce stavujíce, abyšte vy i s námi v dobrém upokojeni jsúce,
|
|---|
| [38] |
pravdy věčné božie skutečně a dokonale velebiece, vesele čakati mohli pokoje ne-
|
|---|
| [39] |
a) tak orig.
|
|---|
| [40] |
1) viz výše č. 25. 2) srv. výše č. 43. 8) Srv. Mat. 25, 72 a d.
|
|---|
