30 Č. 44: 5. prosince 1420.
urozuměv, že, jakož píšeš, dobrého by sě chtěl držeti a zlé opustiti, a zvláště jakož
žádáš a prosíš, mohu-li tomu rozuměti, oč stojíme anebo co žádáme, ať bych to
dal znáti. Pane milý! Mám za to, že rady tvé ani tebe tajno nenie, oč stojíme, po-
něvaž si ty to netoliko všem městóm i pánóm této země, ale i jiných zemí králóm,
kniežatóm i městóm německy, česky i latině pod svú a páně Čeňkovů pečetmi psal
a ohlásil, oč ste i s námi tu chvíli a ta doba stáli a co sme žádali spolu.“ A nad
to jakož jest kněz Jan, kapian tvój, poselstvie děje zde před conšely a před staršími
z obce od TM, ohlásil, že by ty těch čtyř kusóv od mistróv a od obce zdejšie vy-
daných, o nichžs do cizích zemí dávno psal, již na svém sboZi chtél propustiti:?
toho sme všichni věrně vděčni, pánu bohu doufajíce, že ten, kterýž jest na tě tajemným
a divným súdem svým pád přepustil, jakož slyšíme, zapřenie, ne i odpřisieženie
světlé pravdy božie s svatým Petrem“ a nad to i tupenie též jeho pravdy a sluh
jeho věrných a kněží tvých, kteréž si, jakož sě domnieváme, pokánie sobě vydaného
miesto bez vinny jímal a v vazby těžké vsazoval, s svatým Pavlem rady mladé
a nemůúdré, nébrž i sobě na duši, na cti i na sboží převelmi škodlivé v tom po-
slúchaje, a s druhé strany bázní člověka smrtedlného anebo přiezní a sliby nejistými
otrápen sa, že týž pán bóh všemohůúcí dá tobě již pevně potresktanému prorozuměti“,
aby věrné jeho božské rady, jíž tebe konečně nezavede, uposlechna, jeho sě viece
než smrtedlného člověka i milosti ztracenie i pomsty hrozné budúcie boje a lekaje,
a nad to na svój slib a vieru, kterúž si jemu na křtu a potom s dobrým rozmyslem
1 jeho pravdě sliboval, sě vážně rozpomena, všecku svöckü i lidskü bázeň i přiezeň
opovrha, s jeho svatü pravdü skutečně setrval až do konce. A věříme toho dobrému
bohu svému, že jestliže sě k světlým pravdám přičiníš, neřádóv jiných v písmě ne-
zaloZenych sé varuje a ty s opatrnü a müdrü radü fádné stavuje, kteréZto i my
bychom rádi stavili, těm nikoli nesvolujíce: Ze pán z tebe statečného obránce zašlé
své pravdě uměje i moha učiniti, tě viece zvelebiti móž než od počátka, pád tento
škodný tobě obrátě ku povstání velikému. O artikuléch těch čtyřech, o nichž zprávy
žádáš, nenieť úmysl náš, atby vedle výkladu a rozumu každého kněžka kterakžkoli
pozdě učeného měli vedeni, rozumieni anebo držáni býti, ale vedle položenie a rozumu
starých svatých, jichžto výkladóm my věřiti chceme a jich sě držeti s boží pomocí
až do konce. A přes to jestliže vy, páni, již viece skrze prsty k své záhubě ne-
hlediece, svorni budete a světlým pravdám pomocni, a mily pán bóh toto zbufenie
milostivě upokojí, tehdy potřebie bude, aby ode všie obce voleni byli lidé učení,
spravedliví a bohabojní, kteříž by k zprávě všie této obce ty jisté i jiné všecky
vedle písma svatého sřiediti měli, rozum konečný ohlásiece, a což by neřádného
bylo, s pomocí všie obce stavujíce, abyšte vy i s námi v dobrém upokojeni jsúce,
pravdy věčné božie skutečně a dokonale velebiece, vesele čakati mohli pokoje ne-
a) tak orig.
1) viz výše č. 25. 2) srv. výše č. 43. 8) Srv. Mat. 25, 72 a d.
