[1] |
|
---|
[2] |
2 SP Y o z v у, .. /
|
---|
[3] |
závadném ksaftovati. Ale o statku, prvé kšaftem zfízeném, jinák
|
---|
[4] |
říditi nemůže, ale povinen jest toho při předešlém zřízení
|
---|
[5] |
|
---|
[6] |
Jedenkaždý o statku svém svobodném a nezávadném kšaftovati může,
|
---|
[7] |
a kšaftovníci podle toho se tak zachovati mají. Ale o statku, prvé od ně-
|
---|
[8] |
koho jiného zřízeném, jinák se říditi nemůže.
|
---|
[9] |
|
---|
[10] |
L Ten pak bez kšaftu umírá, kterýž jest ovšem aneb
|
---|
[11] |
kšaftu neučinil, proto, že jest anebo nechtěl, anebo smrtí v tom
|
---|
[12] |
jsa zachvácen, své poslední vůle vykonati nemohl; aneb že jest
|
---|
[13] |
kšaftu svého vedle pořádku práva neučinil a neudělal, slavností
|
---|
[14] |
při něm nezachoval, ale ovšem pominul, jakožto svědkův kšafto-
|
---|
[15] |
vních; aneb že jest z počtu těch byl, jimž práva zhajují kšafty
|
---|
[16] |
činiti; aneb z jiných příčin: právních ten kšaft státi nemohl,
|
---|
[17] |
jako, že jest z žertu, z smíšku pošel, a ne z pravé povinnosti a
|
---|
[18] |
z přirozené lásky, milosti a náchylnosti.
|
---|
[19] |
II. A také i ten bez kšaftu umírá, kdožby kšaftem svým
|
---|
[20] |
žádného za dědice nezřídil a neustanovil. A jinde položeno
|
---|
[21] |
jest, že při kšaftích ten se za dědice rozumí, na kohož větší
|
---|
[22] |
díl statku kšaftovaného svědčí, a kterýžby z téhož statku sobě
|
---|
[23] |
odkázaného jiných vybývati aneb z něho dluhy platiti a závady
|
---|
[24] |
|
---|
[25] |
Bez kšaftu umírá: jedno, kdo kšaftu neučinil; druhé, proti pořádu
|
---|
[26] |
práva učinil, slavností při něm nezachovav. Které jsau pak slavnosti kšaftu,
|
---|
[27] |
o tom hledej D. LIII. Třetí, kdo jest kšaftem svým žádného za dědice ne-
|
---|
[28] |
|
---|
[29] |
|
---|
[30] |
V' kšaftích vůle, rozum a smysl kšaftujícího vždycky hoj-
|
---|
[31] |
něji, než v sobě slova obsahují, vykládán býti má, nežli při
|
---|
[32] |
jiných jednáních, kteráž se skrze trhy, smlauvy a jiné k tomu
|
---|
[33] |
podobné věci působí. Jako ku príkladu. Odkazuje někdo někomu.
|
---|
[34] |
vína svá, kteráž má v sklepích. Tu, ač žádné zmínky o sudích
|
---|
[35] |
nečiní, v kterýchž táž vína jsau: však smysl a rozum kšaftu-
|
---|
[36] |
jícího tak vyložen býti má, že vína i s sudy, v nichž jsau vína,
|
---|
[37] |
jemu se poraučejí a odkazují. Ale při trhu, když jeden dru-
|
---|
[38] |
hému vína prodává, ne ihned také sudy mu se prodávají a
|
---|