R. XIX XIII, | 149
2 SP Y o z v у, .. /
závadném ksaftovati. Ale o statku, prvé kšaftem zfízeném, jinák
říditi nemůže, ale povinen jest toho při předešlém zřízení
zachovati.
Jedenkaždý o statku svém svobodném a nezávadném kšaftovati může,
a kšaftovníci podle toho se tak zachovati mají. Ale o statku, prvé od ně-
koho jiného zřízeném, jinák se říditi nemůže.
EB. XXII.
L Ten pak bez kšaftu umírá, kterýž jest ovšem aneb
kšaftu neučinil, proto, že jest anebo nechtěl, anebo smrtí v tom
jsa zachvácen, své poslední vůle vykonati nemohl; aneb že jest
kšaftu svého vedle pořádku práva neučinil a neudělal, slavností
při něm nezachoval, ale ovšem pominul, jakožto svědkův kšafto-
vních; aneb že jest z počtu těch byl, jimž práva zhajují kšafty
činiti; aneb z jiných příčin: právních ten kšaft státi nemohl,
jako, že jest z žertu, z smíšku pošel, a ne z pravé povinnosti a
z přirozené lásky, milosti a náchylnosti.
II. A také i ten bez kšaftu umírá, kdožby kšaftem svým
žádného za dědice nezřídil a neustanovil. A jinde položeno
jest, že při kšaftích ten se za dědice rozumí, na kohož větší
díl statku kšaftovaného svědčí, a kterýžby z téhož statku sobě
odkázaného jiných vybývati aneb z něho dluhy platiti a závady
svésti povinen byl.
Bez kšaftu umírá: jedno, kdo kšaftu neučinil; druhé, proti pořádu
práva učinil, slavností při něm nezachovav. Které jsau pak slavnosti kšaftu,
o tom hledej D. LIII. Třetí, kdo jest kšaftem svým žádného za dědice ne-
zřídil a neustanovil.
E. XXIII
V' kšaftích vůle, rozum a smysl kšaftujícího vždycky hoj-
něji, než v sobě slova obsahují, vykládán býti má, nežli při
jiných jednáních, kteráž se skrze trhy, smlauvy a jiné k tomu
podobné věci působí. Jako ku príkladu. Odkazuje někdo někomu.
vína svá, kteráž má v sklepích. Tu, ač žádné zmínky o sudích
nečiní, v kterýchž táž vína jsau: však smysl a rozum kšaftu-
jícího tak vyložen býti má, že vína i s sudy, v nichž jsau vína,
jemu se poraučejí a odkazují. Ale při trhu, když jeden dru-
hému vína prodává, ne ihned také sudy mu se prodávají a
