| [1] |
130 | O kšaftích a poslední vůlí.
|
|---|
| [2] |
a nejinák zachováno bylo, a vůle jeho poslední k změnění aby
|
|---|
| [3] |
nepricházela, než v své celosti zústala.
|
|---|
| [4] |
Kšaft jest pronešení poslední vůle člověka o tom, coby chtěl, aby po
|
|---|
| [5] |
jeho smrti držáno a zachováno bylo.
|
|---|
| [6] |
II. A kšaft slove jako vysvědčení a pronešení mysli a
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
III. Kdožbykoli kšaft dělati chtěl, má při rozumu zdravém a
|
|---|
| [9] |
při paměti dobré býti. Neb blázni a lidé pošetilí, ani ti, ježtoby
|
|---|
| [10] |
pamét potratili, kéaftäv ciniti nemohau.
|
|---|
| [11] |
Kšaft kdo chce činiti, má zdravý rozum a pamět dobrau míti,
|
|---|
| [12] |
IV. Však na škodu to kšaftu není, by největší kšaftující
|
|---|
| [13] |
nemocí ztížen byl, když jedné rozum a pamět se při něm
|
|---|
| [14] |
shledá toho času, když kšaftuje; nebo při kšaftích šetří se roz- |
|
|---|
| [15] |
umu a paměti, ne nedostatku těla, ne nezdraví, ne sešlosti věku,
|
|---|
| [16] |
aneb nemoci kšaftujícího.
|
|---|
| [17] |
V. A protož, kdožbykoli z těch, jimž práva kšaftův činiti
|
|---|
| [18] |
| nezbraňují, o statku svém svobodném kšaft a pořízení činiti
|
|---|
| [19] |
chtěl, má a povinen bude tento pořádek a tyto solennitates,
|
|---|
| [20] |
to jest, slavnosti při tom zachovati.
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
I. Předkem, poněvadž kšaft nic jiného není, než lidského
|
|---|
| [23] |
aumyslu a vůle spravedlivé a poslední pronešení o tom, cožby
|
|---|
| [24] |
kdo chtěl, aby po jeho smrti držáno a zachováno bylo: protož
|
|---|
| [25] |
umí-li, aneb může-li pro nedostatek zdraví svého sám psáti,
|
|---|
| [26] |
tehdy vůli svau poslední bude moci, vedle své libosti, sám sobě
|
|---|
| [27] |
|
|---|
| [28] |
Kdo umí a pro nedostatek zdraví může, chce-li sobě sám vedle své
|
|---|
| [29] |
libosti kšaft sepsati, to bud.
|
|---|
| [30] |
II. Pakliby nechtěl, aneb nemohl sám toho vykonati:
|
|---|
| [31] |
tehdy ten a takový kšaft svůj může dáti na čemžkoli a komuž
|
|---|
| [32] |
koli sobě sepsati, pečetí aneb sekrétem svým, aneb někoho
|
|---|
| [33] |
Jiného, kohožby se v tom dožádal, jej zapečetiti, aneb tak ne-
|
|---|
| [34] |
zapečetěného zanechati; kdyžby toliko před svědky kšaftovními,
|
|---|
| [35] |
to jest, před lidmi dobrými, k němu na kšaft k žádosti jeho
|
|---|
| [36] |
vyslanými, aneb od něho dožádanými, sám austně k vůli takové
|
|---|
| [37] |
své poslední se přiznal; proto, že na vysvědčení svědkův
|
|---|
