EN | ES |

Facsimile Lines

299


< Page >

[1]
B. LXXXVII—LXXXVIII. 83

[2]
něco jiného, než očby strany před nimi činiti měly, se nevztaho-
[3]
vali, více aneb méně, nežli pře byla, v sobě neobsahovali.

[4]
Všelijací rozsudkové na to, očby strany mezi sebau činiti měly,
[5]
vztahovati se mají, více anebo méně v sobě neobsahujíce.

[6]
IL Nebo poněvadž v každém pořádném saudu býti
[7]
saudce, původ, obviněný aneb obžalovaný, a svědek, to jest,
[8]
průvodové anebo svědectví (a z těch čtyř věcí žádná dvěma
[9]
býti nemůže, jakž původ nemůže býti svědkem i původem, aneb
[10]
saudce žalobníkem i saudcím): protož potřebí jest toho šetřiti,
[11]
aby rozsudek tak obmezen byl, aby veyše, dále a mimo ty čtyři
[12]
úhly se nevztahoval.

[13]
V saudu pořádném býti saudce, původ, obžalovaný, svědek, to
[14]
jest, prüvodové, a z téch čtyr věcí žádná dyčma býti nemůže.

[15]
III. A summau, saudcové nemohau žádné rozepře spraved-
[16]
livě rozeznati, lečby prvé s pilností vyhledali, po případnostech
[17]
jednohokaždého skutku, po příčinách, kteréž circumstantice slovau,
[18]
to, mezi sebau strany a před právem jich činiti by měly;
[19]
poněvadž na jednékaždé při, to jest, na zběhlém skutku, založeno
[20]
jest právo i se všemi případnostmi svými.

[21]
B. LXXXVIIT.

[22]
L Coz nejkrátéeji müZe byti, v slovích patrných a prostých,
[23]
maji se rozsudkové od saudcüv vyná&eti.

[24]
Což nejkrátčeji může býti, v slovích patrnych a prostych mají se
[25]
rozsudkové vyná&eti.

[26]
IL. Aniž potřebí jest přísežným všeckny příčiny, kteréž
[27]
oni při uvažování mezi sebau měli, do rozsudku klásti. Ale na
[28]
jedné aneb na dvau dosti buď, kdyžby toliko ty podstatné a
[29]
z spravedlnosti pře vytaženy byly. Což nejsnázeji saudcům
[30]
to vyhledati přijde, když žaloby původa, odpovědi obžalovaného,
[31]
a od obojí strany na to vedených průvodův při uvažování
[32]
pře s pilností šetřiti budau, nemnoho v tom se ohlédajíce na
[33]
dlauhá, bezpotřebná a mnohokráte ven ze pře stran mluvení
[34]
aneb raději zbytečná tlachání.

[35]
Ne všecky příčiny do rozsudku mají se klásti, ale toliko podstatné
[36]
a z spravedlnosti pře vytažené.

[37]
III. Avšak přísežní při tom, pokudž potřebu uznají, tak
[38]
se zachovají. Nebo v tom jisté vyměření a naučení státi se ne-

[39]
G*


Text viewFacsimile