Facsimile Lines

299

Page

[1]	264. O rozkazu, poruëent a přijetí nětčeho k vykonání.
[2]	zavázán a budu tě povinen v té škodě zastaupiti. Jako zase
[3]	tomu na odpor, kdyžť bych nětčeho vykonati neporučil, a ty to
[4]	na škodu mau bez vůle mé udělal, nejsem povinen v tom tebe
[5]	zastati, ani na sebe toho přijíti. Za pořádné žádný toho sobě
[6]	položiti ani přijíti nemůže, cožby se jménem jeho aneb na zvláštní
[7]	jeho poručení nevykonalo.
[8]	Poraučejícího vůle když se vykoná, poručník škody neponese. A na
[9]	druhau stranu, učiní-li co poručník, nemaje o tom poručení, poraučející na
[10]	sebe toho přejíti není povinen.
[11]	J. LI.
[12]	I. Cožby koli nákladův poručník pro věci svého poraučejícího
[13]	vynaložil: to jemu zase z auplna nahraženo býti má. Žádnému
[14]	zajisté nenáleží, s škodau druhého bohatnauti.
[15]	Poručník cožkoli pro věci poraučejícího vynaloží, to jemu z auplna
[16]	nahraženo býti má.
[17]	IL A tuto se rozuméti má o takových toliko poručenstvích,
[18]	rozkazích aneb jiných od jedněch na druhé prácech k jednání
[19]	vzkládaných, kteréžby nějakau povinností k vykonání na jiné se
[20]	vztahovaly, a slovau mandata obligatoria. Nebo kdeZ jest man-
[21]	datum simples, to jest, kdyż toliko jeden druhému některau věc
[22]	chválí, jeden druhému k něčemu radí, aby toto aneb ono učinil,
[23]	své zdání předkládá; a on, postaupě po jeho radě, to vykoná,
[24]	tím se jemu, jestli žeby jakau na tom potom škodu vzal, neza-
[25]	vazuje, aby mu tu škodu nahražovati povinen byl. Nemo enim
[26]	ec consilio obligatur, nisi fraudulento. Žádný zajisté pro svau
[27]	raddu aneb zdání své v povinnost nevchází, lečby byla rada
[28]	lstná a podvodná, aneb zaumyslný a škodný na něco návod. Neb
[29]	jedenkaždý maje sobě danau od přítele radu a jako cestu
[30]	ukázanau, může sám u sebe toho prvé zdrávě pováziti, chtél-li
[31]	by aneb nechtěl radu jeho přijíti, čili zdání a vůle své v tom
[32]	požívati.
[33]	Poručení tuto se má rozuměti, k kterémuž vykonání někdo zavázán
[34]	jest, a ne prosté věci chválení aneb rady udělení; podle kteréž, kdo chce,
[35]	učiní: kdo nechce, nechá.
[36]	J. LIL
[37]	1. K přetržení přichází takové jednání smrtí poraučejícího,
[38]	aneb dnem a časem jemu vymérenÿm.

Text view • Facsimile