| [1] |
|
|---|
| [2] |
byl již dříve mrtev, jak vysvítá z listu probošta Oldřicha k papeži Euge-
|
|---|
| [3] |
novi IIL,!) neboť papež ten vládl v letech 1145.—1153, a Oldřich zmiňuje
|
|---|
| [4] |
se tam o předchůdci svém, který také již byl sám psal v záležitosti té
|
|---|
| [5] |
témuž papeži; mimo to píše tam o něm Oldřich již jako o nebožtíku
|
|---|
| [6] |
(sancte memorie predecessor meus). Ježto v celé řadě listů svých objevuje se
|
|---|
| [7] |
Oldřich již kolem r. 1154, zemřel Ebervin probošt zajisté již před r. 1153,
|
|---|
| [8] |
anebo kolem roku toho, a téhož času byl asi zvolen Oldřich, ka-
|
|---|
| [9] |
novník kláštera steinfeldského, za jeho nástupce a druhého preláta klá-
|
|---|
| [10] |
|
|---|
| [11] |
Nápadno jest, že se Oldřich ve všech listinách a psaních svých na-
|
|---|
| [12] |
zývá proboštem steinfeldským, kdežto jiní podobní hodnostáři řádu do-
|
|---|
| [13] |
stávají titul opatský. Co do titulů představených klášterních nebylo
|
|---|
| [14] |
u prémonstrátů hned od počátku žádné jednoty, a proto nalézáme tu jak
|
|---|
| [15] |
probošty tak opaty. Otázku tu, zdánlivě nepatrnou, nicméně podle svě-
|
|---|
| [16] |
dectví dějin řádových nezřídka důležitou, probral již K. L. Hugo v před-
|
|---|
| [17] |
mluvě ku svému obrovskému dílu.) Zakladatel řádu, sv. Norbert, nepři-
|
|---|
| [18] |
kládal si žádného z obou titulů. Nástupce jeho Hugo nazýval se v prvních
|
|---|
| [19] |
létech vlády své v Prémontré proboštem, ale později opatem, kterého pří-
|
|---|
| [20] |
kladu mnozí jiní následovali,*) někteří však přece jen při titulu proboštů
|
|---|
| [21] |
zůstávali. Dle kanovnického práva měli jen mniši opaty, kanovníci probošty.
|
|---|
| [22] |
Poněvač prémonstráti vznikli jakožto řeholní kanovníci sv. Augustina, tož
|
|---|
| [23] |
měly kláštery jejich, kanonie zvané, státi vlastně jen pod probošty. Tomu
|
|---|
| [24] |
však bylo záhy jinak! Za onoho času bylo totiž nesčíslné množství kon-
|
|---|
| [25] |
gregací řeholních kanovníků, jež všecky následovaly řehole sv. Augustina
|
|---|
| [26] |
jakožto práporu a odznaku svého; přes to však měla každá kongregace
|
|---|
| [27] |
své zvláštní zvyky a zařízení, čím se jedna od druhé podstatně lišila. Jeli-
|
|---|
| [28] |
kož scházelo jim zevnější spojení, jež by bylo ratolesti ty spojilo v jeden
|
|---|
| [29] |
veliký celek, nedodělaly se nikdy takového vlivu, jako řády mnišské. Jinak
|
|---|
| [30] |
bylo tomu u prémonstrátů, kteří byli by zajisté sdíleli všeobecný osud
|
|---|
| [31] |
těchto kanovnických kongregací, kdyby nebyli ihned přijali zevnější po-
|
|---|
| [32] |
dobu mnišského řádu. Již od svého počátku tvořili řád, výtečně zorganiso-
|
|---|
| [33] |
vany, s jeneralnim opatem v čele, a stanovy jejich (statuta) podobaly se
|
|---|
| [34] |
velice přísným pravidlům mnišským, takže často byli zaměňováni s mnichy.
|
|---|
| [35] |
Slova: mnich a klášter působila toho času tolik na duch a zaznívala ta-
|
|---|
| [36] |
kovým ladem v ucho lidu, že žáci sv. Norberta, kteří ostatně dobře po-
|
|---|
| [37] |
chopili podivuhodnou dokonalosť života klášterního, s radostí odkládali
|
|---|
| [38] |
název kanovníků neb augustiánů a přidali si se zvláštními povinnostmi řádu
|
|---|
| [39] |
1) Roth 1. c. č. 1. str. 254.
|
|---|
| [40] |
*) Annal. Praem. I. Praef. Quaest. IX. »Abbatiae et praepositurae ordinis«. Viz
|
|---|
| [41] |
téZ Fr. Winter, Die Prámonstratenser des zwólften Jahrhunderts (Berlín, 1865),
|
|---|
| [42] |
str. 232; P. Paulin (Boniface), Catéchisme de l'ordre de Prémontré (Tours 1889)
|
|---|
| [43] |
|
|---|
| [44] |
*) Jiż r. 1131 vydal papeź Innocenc II. bullu Hugovi, opatu z Prémontré, a spolu-
|
|---|
| [45] |
opatüm jeho (Le Paige, Bibl. Praem. ord. str. 622.)
|
|---|
