20
byl již dříve mrtev, jak vysvítá z listu probošta Oldřicha k papeži Euge-
novi IIL,!) neboť papež ten vládl v letech 1145.—1153, a Oldřich zmiňuje
se tam o předchůdci svém, který také již byl sám psal v záležitosti té
témuž papeži; mimo to píše tam o něm Oldřich již jako o nebožtíku
(sancte memorie predecessor meus). Ježto v celé řadě listů svých objevuje se
Oldřich již kolem r. 1154, zemřel Ebervin probošt zajisté již před r. 1153,
anebo kolem roku toho, a téhož času byl asi zvolen Oldřich, ka-
novník kláštera steinfeldského, za jeho nástupce a druhého preláta klá-
šterního.
Nápadno jest, že se Oldřich ve všech listinách a psaních svých na-
zývá proboštem steinfeldským, kdežto jiní podobní hodnostáři řádu do-
stávají titul opatský. Co do titulů představených klášterních nebylo
u prémonstrátů hned od počátku žádné jednoty, a proto nalézáme tu jak
probošty tak opaty. Otázku tu, zdánlivě nepatrnou, nicméně podle svě-
dectví dějin řádových nezřídka důležitou, probral již K. L. Hugo v před-
mluvě ku svému obrovskému dílu.) Zakladatel řádu, sv. Norbert, nepři-
kládal si žádného z obou titulů. Nástupce jeho Hugo nazýval se v prvních
létech vlády své v Prémontré proboštem, ale později opatem, kterého pří-
kladu mnozí jiní následovali,*) někteří však přece jen při titulu proboštů
zůstávali. Dle kanovnického práva měli jen mniši opaty, kanovníci probošty.
Poněvač prémonstráti vznikli jakožto řeholní kanovníci sv. Augustina, tož
měly kláštery jejich, kanonie zvané, státi vlastně jen pod probošty. Tomu
však bylo záhy jinak! Za onoho času bylo totiž nesčíslné množství kon-
gregací řeholních kanovníků, jež všecky následovaly řehole sv. Augustina
jakožto práporu a odznaku svého; přes to však měla každá kongregace
své zvláštní zvyky a zařízení, čím se jedna od druhé podstatně lišila. Jeli-
kož scházelo jim zevnější spojení, jež by bylo ratolesti ty spojilo v jeden
veliký celek, nedodělaly se nikdy takového vlivu, jako řády mnišské. Jinak
bylo tomu u prémonstrátů, kteří byli by zajisté sdíleli všeobecný osud
těchto kanovnických kongregací, kdyby nebyli ihned přijali zevnější po-
dobu mnišského řádu. Již od svého počátku tvořili řád, výtečně zorganiso-
vany, s jeneralnim opatem v čele, a stanovy jejich (statuta) podobaly se
velice přísným pravidlům mnišským, takže často byli zaměňováni s mnichy.
Slova: mnich a klášter působila toho času tolik na duch a zaznívala ta-
kovým ladem v ucho lidu, že žáci sv. Norberta, kteří ostatně dobře po-
chopili podivuhodnou dokonalosť života klášterního, s radostí odkládali
název kanovníků neb augustiánů a přidali si se zvláštními povinnostmi řádu
1) Roth 1. c. č. 1. str. 254.
*) Annal. Praem. I. Praef. Quaest. IX. »Abbatiae et praepositurae ordinis«. Viz
téZ Fr. Winter, Die Prámonstratenser des zwólften Jahrhunderts (Berlín, 1865),
str. 232; P. Paulin (Boniface), Catéchisme de l'ordre de Prémontré (Tours 1889)
str. 225.
*) Jiż r. 1131 vydal papeź Innocenc II. bullu Hugovi, opatu z Prémontré, a spolu-
opatüm jeho (Le Paige, Bibl. Praem. ord. str. 622.)
