| [1] |
|
|---|
| [2] |
Třetí a čtvrtý list, jejz Godsalk obdrzel ze Steinfeldu, podává nám
|
|---|
| [3] |
obraz některých stinných zjevů života klášterního, jež ovšem od nepaměti
|
|---|
| [4] |
i jinde častěji shledáváme, a jež nikdy nevymizí, pokud i řeholníci budou
|
|---|
| [5] |
lidé křehcí s lidskými vadami. Zajímavým jest hlavně důraz, s jakým vy-
|
|---|
| [6] |
stupuje Oldřich, probošt přísný a kázně řeholní milovný, proti zbožnému
|
|---|
| [7] |
Godšalkovi, příteli svému, jehož osoby si přece velice vážil a jej miloval.
|
|---|
| [8] |
V jednom listě (č. 16.) dočítáme se o ustrnutí Oldřichově nad jakýmsi
|
|---|
| [9] |
výstupem, jenž se stal v klášteře želivském. Tam propustil totiž Godšalk
|
|---|
| [10] |
nějakého nehodného, svárlivého bratra z kláštera a dopsal o tom Oldři-
|
|---|
| [11] |
chovi. Nad tím užasl Oldřich, maje to za hanu kláštera želivského, ano
|
|---|
| [12] |
celého řádu prémonstrátského, jako by nebylo pro onoho nešťastníka
|
|---|
| [13] |
v Želivě příležitosti a vhodného místa k nápravě. Co vlastně člověk ten
|
|---|
| [14] |
zavinil, nepovídá se, ani jméno jeho není uvedeno. Dříve než sdělil Godšalk
|
|---|
| [15] |
jednání své v nepříjemném případě tom na Steinfeld, neměii tam ani
|
|---|
| [16] |
probošt, ani převor !) ani ostatní klášterníci o tom ani tušení a podle jeho
|
|---|
| [17] |
přání dopsal tedy Oldřich, v celé zemi vážený a známý, několika biskupům,
|
|---|
| [18] |
opatům i proboštům, co o tom soudí. Z těch odpověděli mu někteří, divíce
|
|---|
| [19] |
se nemírné snad přísnosti Godšalkově a litujíce vinníka, slabého starce, jenž
|
|---|
| [20] |
byl v nejhorším počasí vypuzen z kláštera želivského, jako by opat jeho
|
|---|
| [21] |
spíše po zahynutí jeho toužil, než po nápravě. Ze slov Oldřichových jest
|
|---|
| [22] |
patrno, že se bál kritiky veřejnosti, jež ráda mluví o činech lidských, a
|
|---|
| [23] |
jíž neujde ani samota klášterní. Obávaje se vším právem, že by se mohly
|
|---|
| [24] |
později Godšalkovi, muži tak zbožnému a zaslouzilému, diti predhûzky
|
|---|
| [25] |
necitelnosti a mstivosti, napominal k milosrdenství a lásce, jež mnohý, jinak
|
|---|
| [26] |
nepředložený čin proměňuje rázem v dobrý skutek. Čas, kdy byl list napsán,
|
|---|
| [27] |
a výsledek naučení těch nejsou známy.
|
|---|
| [28] |
Z jiného opět listu (č. 17.) poznáváme několik řeholníků želivských,
|
|---|
| [29] |
rodáků z Němec, kteří byli nespokojeni v klášteře a přišli proto k Oldři-
|
|---|
| [30] |
chovi žalovat, nesouce mu zároveň dopis opata Godšalka. Není nikterak
|
|---|
| [31] |
zapotřebí mysliti si, že by klášterníci tito byli nespokojeni s vládou God-
|
|---|
| [32] |
šalkovou, nebo že by žaloby jejich podivné jaksi světlo vrhaly na slavného
|
|---|
| [33] |
opata našeho. Byli Němci, kteří nemohli si v Želivě zvyknouti, a před-
|
|---|
| [34] |
stírali proto Oldřichovi všelikým zpisobem (mzu/tas occastones), że tam ne-
|
|---|
| [35] |
mohou vydržeti. Ani slova »intuitu pietatis«, t. j. »pro spásu duše<«, ne-
|
|---|
| [36] |
vyvrátí mínění našeho oproti výroku, jako by snad byly pomé:y konventu
|
|---|
| [37] |
želivského neutěšené a rozhárané, jelikož lidé jen nějak nespokojení vůbec
|
|---|
| [38] |
nesnadno naleznou v každém klášteře spásu duše své, po níž ve světě
|
|---|
| [39] |
toužili. Konečně kde by nebylo nespokojencüv?
|
|---|
| [40] |
Probošt Oldřich uvážil důkladně námitky nespokojených řeholníků.
|
|---|
| [41] |
Moudrému muži tomu byla zajisté spokojenost poddaných nade všecko.
|
|---|
| [42] |
|
|---|
| [43] |
1) Převor ten slul Warner. Přichází jako převor též r. 1163. (Annalen des hist.
|
|---|
| [44] |
Vereines für den Niederrhein IX. 255.) a stal se později nástupcem Oldfichovym. Cf.
|
|---|
| [45] |
Zeitschrift des Aachener Geschichtsvereins XVIII. 352., Nr. 61.
|
|---|
