EN | ES |

Facsimile Lines

1162

< Page >
[1]
DOSLOV JEDNÁNÍ I. 17

[2]
k přespolním přívětivosti
[3]
dokazujíc i vlídnosti,
[4]
zvláště pak v Krista věřícím
[5]
a naší Víry domácím.
[6]
Pohané to činívali,

[7]
že přespolní přijímali,

[8]
jak mohli, je fedrovali,

[9]
v ničemž neubližovali.
[10]
Nadto my již toho šetřme,
[11]
co sobě chcem, jiným čiňme.
[12]
Též i na to pamatujme,

[13]
že dřív, než se nadějeme,
[14]
rychle umříti můžeme,

[15]
s našimi se rozlaučíme.
[16]
Neb smrt nešanuje místa
[17]
ani osob, jest věc jistá;
[18]
bére na pořád každého,
[19]
domácího, přespolního.

[20]
Neb teď Noemi manžela,
[21]
potom i její syny dva
[22]
umořila, pryč odňala,

[23]
žalost k žalosti přidala.
[24]
Též i to se často stává,

[25]
že někdy počnau být sotva
[26]
manželé spolu den neb dva,
[27]
smrt je rozlaučí obadva.

[28]
A mnohá žena teprva,

[29]
co jesti měla, poznává,
[30]
když ztratí manžela svého,
[31]
na nějž prv nedbala mnoho.
[32]
Jakž hned uslyšíme potom
[33]
v druhém dílu o všem o tom.
[34]
Vy zatím však poshovějte

[35]
a nic sobě nestýskejte.
[36]
Rádi to vše přeslechněte,
[37]
co povědíno, pomněte.

Text view • Facsimile