Facsimile Lines

1162

Page

[1]	JEDNÁNÍ II. 87
[2]	co oni před sebe berau,
[3]	hrají, hodují a žerau.
[4]	A protož, všiví žebráci,
[5]	těžkau ste začali práci,
[6]	táhna se na Kristovau řeč,
[7]	kteráž se od vás táhne preč.
[8]	Nebo ne vás Kristus chválí,
[9]	zle ste vy to sobě vzali.
[10]	Ač pak vás počet nemalý,
[11]	však nejste hodni té chvály;
[12]	nebo ne pro svau dobrotu
[13]	přicházíte na žebrotu,
[14]	než mnozí pro své nedbalství,
[15]	různice, svády, ožralství.
[16]	Někteří, bojíc se prací,
[17]	na žebrotu se obrací.
[18]	Když se jim dělati stýště,
[19]	i obmýšlí sobě klíště, *)
[20]	jimiž by, k lidskému statku
[21]	sahaje, živ byl za fatku.
[22]	Jestliže mu pak kdo nedá,
[23]	hned to velmi snadno shledá,
[24]	že bude i zlořečiti,
[25]	zle a nevážně mluviti.
[26]	Pořídkuť se to trefuje
[27]	při tom, jenž Boha miluje
[28]	a věrně v svém povolání
[29]	pracuje až do ustání,
[30]	aby takau nauzi trpěl,
[31]	že by pro ni žebrati měl.
[32]	Neb Bůh žehná věrné práci,
[33]	k užitku mu ji obrací,
[34]	že jest živ z práce rukau svých
[35]	bez obtěžování jiných.
[36]	Nebo David svatý praví
[37]	a to za zvláštní věc staví,
[38]	že od času své mladosti,
[39]	*) Küste — svěradlo, úskok.