Facsimile Lines

1162

Page

[1]	Ü 8 RUTH.
[2]	a mné dva zlatá uherská,
[3]	pane Boas, mü£te dáti
[4]	rádi; potom chci Zádati
[5]	víc, když budu křtíti syna
[6]	jménem pravým Fabiana.
[7]	Nyní, co jsem tuto spojil,
[8]	nechť jest již to váš milý dil.
[9]	Boos, vezma Ruth, taneuje s ní a trubači traubí.
[10]	Musae přijdauc, zpívají žalm 128. „Šťastný kdož v Boží bázni,
[11]	cest“
[12]	Epilogus ultimi actus.
[13]	Při posledním díle tomto,
[14]	o němž jste slyšeli tuto,
[15]	naučení toto poznejte
[16]	a je sobě rozjímejte.
[17]	Předně všickni rodičové,
[18]	vy matky, též i otcové,
[19]	kteříž koli dítky máte
[20]	a na ně co mnoho dbáte,
[21]	k tomu je již hleďte míti,
[22]	af nehledí ven choditi,
[23]	kam by ony dobře chtěly,
[24]	co se jim líbí, činily.
[25]	Než at všecko s volí vaší
[26]	jak mladší tak i ty starší
[27]	činí doma anebo vně:
[28]	to náleží všudy na ně.
[29]	Neb i to Ruth Moabitská,
[30]	co ji Noemi Bethlémská,
[31]	švegruše ta její milá,
[32]	kdy kolivěk poručila,
[33]	tak činila, jí poslechla,
[34]	jak nejvíce kdy v čem mohla.
[35]	Neb kdy dítky s volí starších
[36]	a s vědomím rodičův svých
[37]	před se nětco hledí bráti,
[38]	nemnoho co na tom ztratí.
[39]	Jako teď Ruth, svatá vdova,