Facsimile Lines

1162

Page

[1]	X
[2]	hrajících přednášely. V některých komediích nale-
[3]	zají se „argumenta“ s vyložením děje i před jed-
[4]	notlivými jednáními, ježto nazývána buď prostě la-
[5]	tinsky actus aneb s českou koncovkou akta (první,
[6]	druhá atd). Ku konci každého jednání jakož i při
[7]	proměně scen obyčejně zavzněla „muzika“. Někdy
[8]	se mezery též vyplhovaly tím, Ze ,musy zpívaly a
[9]	pedellové šaškovali nebo laškovali.“ Spůsob „muziky“
[10]	řídil se dle děje. Tak ku př., když starý Tobiáš
[11]	po odchodu syna svého naříkal, počala se „muzika
[12]	smutná.“ V komedii o Šalomounovi vloženy jsou
[13]	chóry mus (chorus musarum) na čtyry hlasy s no-
[14]	tami. Herci oblečeni bývali v oděv úlohám přimě-
[15]	řený. Ženské úlohy hrály se ovšem od žáků. Někdy
[16]	na ústroj velmi mnoho vynakládáno, jako ku př.
[17]	k provozování dramatu Kampanova I. 1601, když
[18]	schválně dáno dělati konstumy, přílby, štíty a odění.
[19]	Zbraň půjčena byla z radnice. Obecenstvo uměstěno
[20]	bývalo na vyvýšených lešeních (podia), tuším i na
[21]	stolicích a lavicích.
[22]	První spisovatel český, jenž se za XVI. věku
[23]	pokusil o sepsání dramatu, byl Mikuláš Konáč s Ho-
[24]	dištkova, ač pohříchu jen co překladatel, z češtiv
[25]	„Juditu“, od Lužičana Jáchyma Greffa německy se-
[26]	psanou a l. 1536 ve Wittemberku vydanou. Překlad
[27]	tiskem vydán teprv po smrti Konáčově 1. 1547. Po
[28]	Konáčovi co spisovatele dramatické jmenovati sluší
[29]	Mikuláše Vránu (+ po 1566), dotčeného již Aguilu,
[30]	jehož „Tobiáš“ se pohříchu nezachoval, Pavla Kyr-
[31]	mezera Štťávnického, původce tří komedií, Jana Zá-
[32]	hrobského z Těšínu, původce dramatu „Héli“ (1582),
[33]	Daniele Stodolia, jenž z němčiny přeložil tragedii o
[34]	vyvrácení Sodomy a Gomorrhy (v Praze 1591), Jiřího

Text view • Facsimile