1162

X

hrajících přednášely. V některých komediích nale- zají se „argumenta“ s vyložením děje i před jed- notlivými jednáními, ježto nazývána buď prostě la- tinsky actus aneb s českou koncovkou akta (první, druhá atd). Ku konci každého jednání jakož i při proměně scen obyčejně zavzněla „muzika“. Někdy se mezery též vyplhovaly tím, Ze ,musy zpívaly a pedellové šaškovali nebo laškovali.“ Spůsob „muziky“ řídil se dle děje. Tak ku př., když starý Tobiáš po odchodu syna svého naříkal, počala se „muzika smutná.“ V komedii o Šalomounovi vloženy jsou chóry mus (chorus musarum) na čtyry hlasy s no- tami. Herci oblečeni bývali v oděv úlohám přimě- řený. Ženské úlohy hrály se ovšem od žáků. Někdy na ústroj velmi mnoho vynakládáno, jako ku př. k provozování dramatu Kampanova I. 1601, když schválně dáno dělati konstumy, přílby, štíty a odění. Zbraň půjčena byla z radnice. Obecenstvo uměstěno bývalo na vyvýšených lešeních (podia), tuším i na stolicích a lavicích.

První spisovatel český, jenž se za XVI. věku pokusil o sepsání dramatu, byl Mikuláš Konáč s Ho- dištkova, ač pohříchu jen co překladatel, z češtiv „Juditu“, od Lužičana Jáchyma Greffa německy se- psanou a l. 1536 ve Wittemberku vydanou. Překlad tiskem vydán teprv po smrti Konáčově 1. 1547. Po Konáčovi co spisovatele dramatické jmenovati sluší Mikuláše Vránu (+ po 1566), dotčeného již Aguilu, jehož „Tobiáš“ se pohříchu nezachoval, Pavla Kyr- mezera Štťávnického, původce tří komedií, Jana Zá- hrobského z Těšínu, původce dramatu „Héli“ (1582), Daniele Stodolia, jenž z němčiny přeložil tragedii o vyvrácení Sodomy a Gomorrhy (v Praze 1591), Jiřího