Facsimile Lines

1162

Page

[1]	DOSLOV JEDNÁNÍ II. 27
[2]	bližním svým se hodit mohla:
[3]	tak my šetřme bližních, Boha
[4]	Toť náleží na křesťany,
[5]	věrné a pravé krajany.
[6]	Orfa to pak nám znát dává
[7]	a pěkně vyznamenává
[8]	ty, jenž nětco činit dobře
[9]	počínají a hned hoře,
[10]	z toho mají, zas caufají,
[11]	k většímu haufu chvátají;
[12]	jimž se nemnoho co líbí,
[13]	ješto chválí Bůh i lidí;
[14]	přemluvit se snadno dají,
[15]	s zlými obcování mají.
[16]	Při dělnících pak se toto
[17]	znáti dává, věřte mi to,
[18]	že se po dnes nacházejí,
[19]	kteří ctnau prácí zhrzejí.
[20]	Místo dělníka jednoho,
[21]	pracovitého, věrného,
[22]	najdeš deset povalečův,
[23]	lenochúv a zahalečúv,
[24]	z nichž by mnohý radče visel,
[25]	než by na dílo někam šel,
[26]	nýbrž ještě odrazuje
[27]	jiným, s sebau je zdržuje,
[28]	by raději za tu chvíli
[29]	jeden s druhým pobláznili.
[30]	Najdeš i takovau čeleď,
[31]	že, když jí kážeš dělat, hned
[32]	divně se bude sápati,
[33]	láti, škraukat, hrochovati.
[34]	Však dobří, též i pobožní
[35]	robotní lidé nábožní
[36]	neučiní nikdy toho,
[37]	hledí každý díla svého.
[38]	A když někdy od šafáře
[39]	to na místě hospodáře
[40]	napomenuti v dobrém jsau,
[41]	všeckno rádi hned poslechnau.