DOSLOV JEDNÁNÍ II. 27
bližním svým se hodit mohla:
tak my šetřme bližních, Boha
Toť náleží na křesťany,
věrné a pravé krajany.
Orfa to pak nám znát dává
a pěkně vyznamenává
ty, jenž nětco činit dobře
počínají a hned hoře,
z toho mají, zas caufají,
k většímu haufu chvátají;
jimž se nemnoho co líbí,
ješto chválí Bůh i lidí;
přemluvit se snadno dají,
s zlými obcování mají.
Při dělnících pak se toto
znáti dává, věřte mi to,
že se po dnes nacházejí,
kteří ctnau prácí zhrzejí.
Místo dělníka jednoho,
pracovitého, věrného,
najdeš deset povalečův,
lenochúv a zahalečúv,
z nichž by mnohý radče visel,
než by na dílo někam šel,
nýbrž ještě odrazuje
jiným, s sebau je zdržuje,
by raději za tu chvíli
jeden s druhým pobláznili.
Najdeš i takovau čeleď,
že, když jí kážeš dělat, hned
divně se bude sápati,
láti, škraukat, hrochovati.
Však dobří, též i pobožní
robotní lidé nábožní
neučiní nikdy toho,
hledí každý díla svého.
A když někdy od šafáře
to na místě hospodáře
napomenuti v dobrém jsau,
všeckno rádi hned poslechnau.
