[1] |
1768 Kniha provolací IV. z let 1453—1480:
|
---|
[2] |
feria III post Bonifacii [8. lervna] anno etc. LVI. — Nad záznamem jest toutéž rukou pozna-
|
---|
[3] |
|
---|
[4] |
4) V DD. 22 jest na l. D X (str. 139) při hesle Kbel, Johanka ad defensam zazna-
|
---|
[5] |
menáno: Czenko de Klinsstein sub iuramento suo, guod habet, protestatus est dicens:
|
---|
[6] |
Když sú byli přede mnú paní Johanka ze Kbela, dávajíc vinu Dobraňovi, že by jí nechtěl
|
---|
[7] |
pečeti k listu doložiti, kterúžto pečet że by jí slíbil byl k tomu listu přiložiti za Ctibora,
|
---|
[8] |
muže jejieho, a že jest ona jemu toho již tak věřila, tu sem já jemu řekl: „Co tomu dieś?*
|
---|
[9] |
A on mi řekl: „A já sé znám, Ze že sem řekl přiložiti, ale již jest jistec umřel. Než kážeš-li
|
---|
[10] |
mi ty z svého úřadu, tehdy já přiložím“. A já sem jemu k tomu řekl: „Tohoť já tobě ne-
|
---|
[11] |
velim, jáť neviem, kterak si ty jí řekl aneb slíbil, ty to věz: než byť to má věc byla a já
|
---|
[12] |
komu co řekl učiniti, tak bych učinil, aby sé vskutku stalo, což bych komu řekl aneb slíbil“.
|
---|
[13] |
Actum feria III post Bonifacii [8. června] anno etc. LVI.
|
---|
[14] |
5) List ten jest zapsán v DD. 21 na l. J VIII (str. 57) v tato slova: Já Ctibor ze
|
---|
[15] |
Kbela, první jistec i dlužník dluhu podepsaného, oznamuji tiemto listem všem vuobec i kaž-
|
---|
[16] |
dému zvláště, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsem dlužen a vinovat řádného dluhu
|
---|
[17] |
a spravedlivého tři sta kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského a čísla českého věna jejie
|
---|
[18] |
spravedlivého slovutné paní Johance z Nelechova, manželce své, a jménem jejie slovutným
|
---|
[19] |
panošem Mikulášovi Pšorna z Bečvář menších, Janovi Tisky z Dobré i tomu, ktož tento list
|
---|
[20] |
s jejie pfiznanû voli mieti bude. Na kterýchžto penězích již jmenovaných jestliže bych já
|
---|
[21] |
nadepsaný Ctibor neb moji potomní na svém sboží třidcet kop platu svobodného úroka roč-
|
---|
[22] |
nieho každého léta věna paní Johance nadepsané neokázali a nevysvobodili, tehdy těch ji-
|
---|
[23] |
stých tři sta kop gr. svrchu psaných svým, dědicóv i budúcích svých jménem na svém dvoru
|
---|
[24] |
a popluží svobodném ve Kbele na podsedcích, na dědinách svobodných orných i neorných
|
---|
[25] |
osatých i neosatých, na všech lukách i vrbinách, na všie zvuoli i na všem příslušenství, ješto
|
---|
[26] |
k tomu dvoru svrchu psanému příslušie, buď to movité i nemovité, sobě tu nic, svým dědi-
|
---|
[27] |
cóm ani svým budúcím nepozuostavuje, kterýmžkoli jménem mohlo by býti jmenováno, v zá-
|
---|
[28] |
stavě věnné milostivé sstúpiti slibuji nadepsané paní Johance i těm, jenž vedle nie v tomto
|
---|
[29] |
zápisu jsú jmenováni, tohoto listu mocí sstupuji, čině je mocny, aby ty jisté dědiny a to
|
---|
[30] |
sbožie mohli spravedlivě držeti, požívati, zastaviti, směniti, dáti, zapsati, poručiti i s ním
|
---|
[31] |
učiniti jakožto s svým vlastním sbožím pod úmluvami takovými: Jestliže Pán všemohoucí
|
---|
[32] |
na mne smrt dopustí dřéve nadepsané mé manželky, tehdy ktož by právo chtěli mieti k tomu
|
---|
[33] |
mému sboží, buďte bratřie nebo-li moji jiní přietelé, odtavad ji hnúti nemají, kdež jest se
|
---|
[34] |
mnû chlebila, ani ji prekdZeti, led by jie bylo odbyto za věno jejie buďto platem svobodným,
|
---|
[35] |
jakož napřed jest položeno, neb penězi hotovými svrchupsanými úplně a docela bez zmatkóv
|
---|
[36] |
i také nesnázek. A my Aleš Kráva z Jedlčan, Ondřej Ruožek z Chotíše, Vacek z Hranic a
|
---|
[37] |
Dobraň z Lošan seděním na Švabinově, rukojmie za nadepsaného Ctibora, s ním i vedle
|
---|
[38] |
něho, naší dobrú vierú křesťanskú, rukú ovšem pospolní, všichni beze lsti slibujem nerozdielné
|
---|
[39] |
na prvé, na druhé a konečně na třetie suché dni věno nadepsané ve dsky zemské vložiti,
|
---|
[40] |
zapsati, zpraviti a očistiti tak, jakož země tato Česká za právo má i mieti bude, ač by dsky
|
---|
[41] |
zemské v svú moc přišly. Pak-li by dsky zemské otevřieny nebyly a v svój řád uvedeny
|
---|
[42] |
nebyly, ale kterýž by řád jiný miesto desk v zemi této byl usazen, jehož by páni, rytieři,
|
---|
[43] |
panoše a zemané neb jiní svobodní lidé obecně požívali věna manželkám svým zapisujíce,
|
---|
[44] |
tiem řádem věno předřečené máme a slibujem ujistiti, utvrditi a osvoboditi pani Johance
|
---|