1768 Kniha provolací IV. z let 1453—1480:
feria III post Bonifacii [8. lervna] anno etc. LVI. — Nad záznamem jest toutéž rukou pozna-
menáno: Juraverunt.
4) V DD. 22 jest na l. D X (str. 139) při hesle Kbel, Johanka ad defensam zazna-
menáno: Czenko de Klinsstein sub iuramento suo, guod habet, protestatus est dicens:
Když sú byli přede mnú paní Johanka ze Kbela, dávajíc vinu Dobraňovi, že by jí nechtěl
pečeti k listu doložiti, kterúžto pečet że by jí slíbil byl k tomu listu přiložiti za Ctibora,
muže jejieho, a že jest ona jemu toho již tak věřila, tu sem já jemu řekl: „Co tomu dieś?*
A on mi řekl: „A já sé znám, Ze že sem řekl přiložiti, ale již jest jistec umřel. Než kážeš-li
mi ty z svého úřadu, tehdy já přiložím“. A já sem jemu k tomu řekl: „Tohoť já tobě ne-
velim, jáť neviem, kterak si ty jí řekl aneb slíbil, ty to věz: než byť to má věc byla a já
komu co řekl učiniti, tak bych učinil, aby sé vskutku stalo, což bych komu řekl aneb slíbil“.
Actum feria III post Bonifacii [8. června] anno etc. LVI.
5) List ten jest zapsán v DD. 21 na l. J VIII (str. 57) v tato slova: Já Ctibor ze
Kbela, první jistec i dlužník dluhu podepsaného, oznamuji tiemto listem všem vuobec i kaž-
dému zvláště, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsem dlužen a vinovat řádného dluhu
a spravedlivého tři sta kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského a čísla českého věna jejie
spravedlivého slovutné paní Johance z Nelechova, manželce své, a jménem jejie slovutným
panošem Mikulášovi Pšorna z Bečvář menších, Janovi Tisky z Dobré i tomu, ktož tento list
s jejie pfiznanû voli mieti bude. Na kterýchžto penězích již jmenovaných jestliže bych já
nadepsaný Ctibor neb moji potomní na svém sboží třidcet kop platu svobodného úroka roč-
nieho každého léta věna paní Johance nadepsané neokázali a nevysvobodili, tehdy těch ji-
stých tři sta kop gr. svrchu psaných svým, dědicóv i budúcích svých jménem na svém dvoru
a popluží svobodném ve Kbele na podsedcích, na dědinách svobodných orných i neorných
osatých i neosatých, na všech lukách i vrbinách, na všie zvuoli i na všem příslušenství, ješto
k tomu dvoru svrchu psanému příslušie, buď to movité i nemovité, sobě tu nic, svým dědi-
cóm ani svým budúcím nepozuostavuje, kterýmžkoli jménem mohlo by býti jmenováno, v zá-
stavě věnné milostivé sstúpiti slibuji nadepsané paní Johance i těm, jenž vedle nie v tomto
zápisu jsú jmenováni, tohoto listu mocí sstupuji, čině je mocny, aby ty jisté dědiny a to
sbožie mohli spravedlivě držeti, požívati, zastaviti, směniti, dáti, zapsati, poručiti i s ním
učiniti jakožto s svým vlastním sbožím pod úmluvami takovými: Jestliže Pán všemohoucí
na mne smrt dopustí dřéve nadepsané mé manželky, tehdy ktož by právo chtěli mieti k tomu
mému sboží, buďte bratřie nebo-li moji jiní přietelé, odtavad ji hnúti nemají, kdež jest se
mnû chlebila, ani ji prekdZeti, led by jie bylo odbyto za věno jejie buďto platem svobodným,
jakož napřed jest položeno, neb penězi hotovými svrchupsanými úplně a docela bez zmatkóv
i také nesnázek. A my Aleš Kráva z Jedlčan, Ondřej Ruožek z Chotíše, Vacek z Hranic a
Dobraň z Lošan seděním na Švabinově, rukojmie za nadepsaného Ctibora, s ním i vedle
něho, naší dobrú vierú křesťanskú, rukú ovšem pospolní, všichni beze lsti slibujem nerozdielné
na prvé, na druhé a konečně na třetie suché dni věno nadepsané ve dsky zemské vložiti,
zapsati, zpraviti a očistiti tak, jakož země tato Česká za právo má i mieti bude, ač by dsky
zemské v svú moc přišly. Pak-li by dsky zemské otevřieny nebyly a v svój řád uvedeny
nebyly, ale kterýž by řád jiný miesto desk v zemi této byl usazen, jehož by páni, rytieři,
panoše a zemané neb jiní svobodní lidé obecně požívali věna manželkám svým zapisujíce,
tiem řádem věno předřečené máme a slibujem ujistiti, utvrditi a osvoboditi pani Johance
