EN | ES |

Facsimile Lines

1138


< Page >

[1]
52

[2]
Sen na nové léto po jedenácté hodině muoj byl,
[3]
jakobych v kostele v Praze v velikém a ten byl zaměstnán
[4]
řemeslem, saustruZniky , rozliénymi véc(mi); a slauzil
[5]
sem mši a literáti zpívali, a po dominus vobiscum prvni
[6]
nemohl sem epistoly zpívati; a tak sem i jiných věcí ne-
[7]
mohl dokonati, sem se probudil.

[8]
Čeleď na den první milostivého léta nebyla v Dubu:
[9]
Dorota z Votic, baba 70 léta, Severin Vlk z Votic, pa-
[10]
chole, Anna Krajčieřčina z Hory a z Prahy koledovnice;
[11]
Jíra Poledne s starý a jiní. Pachole Václav Bidlo, Jan Kalaba
[12]
pachole. Hostí dosti bylo přišlo více mužů než ženské
[13]
tváři, domácí i přespolní.

[14]
Jíra jakýs knap tuze upominal s koledy, jemuž na
[15]
pohodlí ledajakés učinilo. Mše byla slůžena a byl hajtman
[16]
a Svátkovský v kostele na nové léto.

[17]
Před tím adventem byl o víru král Čechy obeslal, a
[18]
jakých administrátor poddal listů aneb artikulů pánům a
[19]
rytiřstvu a kněží po sobě potáhl, jakoby tak měli toho
[20]
vědět. A protož někteří nemajic o tom vědomosti odstau-
[21]
pili od administrátora, a páni, jimž se ti artikulové neli-
[22]
bili, prosili krále za odložení a tak se rozešli nic nezje-
[23]
dnavše; neb nebyly hodné.

[24]
Druhý den nového léta feria guinta byl sen; v něja-
[25]
kých chalupkách byl sem, co ve vsi došky prikrytÿmi ; ale
[26]
v Praze kdes sem se vzal a mezi praÿskymi lidmi sa,
[27]
procitil sem.

[28]
Item supra feria sexta sen. Co v Praze k rathüzu
[29]
Nového Města jdúce s širokú ulicí napřed na mastných
[30]
krámů jakoby studýnka byla široká, obhlubná; i uhlídal
[31]
sem tam Zenskü rüchu hedbávnü a sahaje po ni, uhlidal
[32]
sem jiné šátky a uzlik; a v tom uzliku utopené dité a to
[33]
přišlo před pány Novoměstské; a tak s nimi o tom těžce

[34]
třetí nedělí v pustě. I báli se lidé v tom pohoří v poli za obilí
[35]
(v)ozimě. Neb když k sv. Václavu bylo teplo, mezitím vrhli
[36]
se jacisi hlemajždíkové malí a pohlodali bylinu z osení tak i
[37]
v poli, že někteří na podzim zavorávali obilí a zase sili; a
[38]
někteří z těch hlemajždíků měli strach veliké drahoty, kteréž
[39]
rač nás uchovati buoh v Trojici svaté. Amen.

[40]
To bylo léto milostivé, kdyZ ti hlemajZdici splodili; a léta 1549.
[41]
chrausti z jara se zplenili velci i malí a kazili stromy i ovoce
[42]
jich. A potom šeredné kobylky. A v tom pád a sniżeni mno-
[43]
hých v české zemi a ještě, když konce nebylo a buoh , kdy
[44]
bude. Děj se jak děj, bohu mému slůžiti budu. (Psáno jest
[45]
8. března 1550.)


Text viewFacsimile