| [1] |
|
|---|
| [2] |
Vilém *) „Skřinecký, sa pikarta a kollatorem proti vüli
|
|---|
| [3] |
jinych pánü, ješto lidi mají k té osadě, uved pikarta, ze
|
|---|
| [4] |
tam své nehody a pikartství ohlašovali a činili rauhání
|
|---|
| [5] |
mnohá. Kostelík utěšený, Skiidlici všecek pokrytý a ná-
|
|---|
| [6] |
kladně udělaný. Nenadáli se ti páni a lid, ješto ten kostel
|
|---|
| [7] |
pod jménem sv. Jilje ke cti bohu a Panně Marii stavěli,
|
|---|
| [8] |
aby v něm se nevěrní pikarti shnízdili a peleší svú lotrovskü
|
|---|
| [9] |
učinili z něho. A to se stalo let 1545.
|
|---|
| [10] |
Dobré by bylo pikartům smysliti,
|
|---|
| [11] |
nechtěli z bozího dopu&téní zhynüti,
|
|---|
| [12] |
tot jim praví písma svatá,
|
|---|
| [13] |
žet zahynú rúhavá ústa ta.
|
|---|
| [14] |
Tohe léta 1545 nebyla z jich vojna. Když pak stě-
|
|---|
| [15] |
hování bylo při sv. Jiří z Unhoště do Zlatník, tedy sva-
|
|---|
| [16] |
tého Jiří bylo u veliký pátek 1546;% a já kněz Václav
|
|---|
| [17] |
Rosa již v kněžství měl sem let třiceti.
|
|---|
| [18] |
A ti Unhoští za dvanáct kop zůstali mi to tam.
|
|---|
| [19] |
Item. Burian Votický, *) kdež sem byl stěhuje se
|
|---|
| [20] |
z Vlašimě do Žebráku, Důry Tobiašovy z Votic kuchařky
|
|---|
| [21] |
nechav v Uticích, neb tu syna měla z mladosti její s ní
|
|---|
| [22] |
živ sa; takéž lidé pravili, měla toho syna (s Votickým
|
|---|
| [23] |
Burianem), k němuž se Votický znal. A již byl ženatý ten
|
|---|
| [24] |
čas, Thetriurd z Kácova dceru měl. Dal sem jí schovati
|
|---|
| [25] |
peníze i jiný statek. Penize mě Burian Votický ná slova
|
|---|
| [26] |
tato vymluvil na té Důře, aby mu půčila, přísahal: „Sem-li
|
|---|
| [27] |
dobrý Burian Votický, na mů víru a duši, že než kněz
|
|---|
| [28] |
Václav zví, žeť já vrátím, a dám netolik to, ale více!“ A
|
|---|
| [29] |
bylo čtyrycet kop. Čemuž zadosti neučinil, ale přel i peněz
|
|---|
| [30] |
i toho závazku, jako zrádný pes.
|
|---|
| [31] |
K tému sem mu žita prodal čtyřiceti žberů vlašimské
|
|---|
| [32] |
míry a sedmnáct žberů obú obilí, žita čtyřicet a ječmenu
|
|---|
| [33] |
sedmnáct žberů. Všeho toho popíral. A v těch penězích
|
|---|
| [34] |
čtyřiceti kopách grošů na míšenských, a jediná tu byla
|
|---|
| [35] |
(kopa) grošů českých krále Václava, dvě šedesáte po 6 gvoš.
|
|---|
| [36] |
1) Vilém Křinecký z Ronova.
|
|---|
| [37] |
2) Cod. 4971. f. 106. Při stěhování, kteréž bylo feria sexta in
|
|---|
| [38] |
pascha do Zlatník, sněm byl veliký v Vratislavi. Tedy M. K.
|
|---|
| [39] |
pány české tam obeslal i ze všech měst posly. A pak tuto
|
|---|
| [40] |
sem najprv počal psáti, 1546. — Král Ferdinand nalégal se od
|
|---|
| [41] |
20. března ve Vratislavi. V. Zimmermann. Příběhové I. 110.
|
|---|
| [42] |
3) Jan Burián Votický z Votic poslední z toho rodu, vládnoucí ve
|
|---|
| [43] |
Voticích.
|
|---|
