30
Vilém *) „Skřinecký, sa pikarta a kollatorem proti vüli
jinych pánü, ješto lidi mají k té osadě, uved pikarta, ze
tam své nehody a pikartství ohlašovali a činili rauhání
mnohá. Kostelík utěšený, Skiidlici všecek pokrytý a ná-
kladně udělaný. Nenadáli se ti páni a lid, ješto ten kostel
pod jménem sv. Jilje ke cti bohu a Panně Marii stavěli,
aby v něm se nevěrní pikarti shnízdili a peleší svú lotrovskü
učinili z něho. A to se stalo let 1545.
Dobré by bylo pikartům smysliti,
nechtěli z bozího dopu&téní zhynüti,
tot jim praví písma svatá,
žet zahynú rúhavá ústa ta.
Tohe léta 1545 nebyla z jich vojna. Když pak stě-
hování bylo při sv. Jiří z Unhoště do Zlatník, tedy sva-
tého Jiří bylo u veliký pátek 1546;% a já kněz Václav
Rosa již v kněžství měl sem let třiceti.
A ti Unhoští za dvanáct kop zůstali mi to tam.
Item. Burian Votický, *) kdež sem byl stěhuje se
z Vlašimě do Žebráku, Důry Tobiašovy z Votic kuchařky
nechav v Uticích, neb tu syna měla z mladosti její s ní
živ sa; takéž lidé pravili, měla toho syna (s Votickým
Burianem), k němuž se Votický znal. A již byl ženatý ten
čas, Thetriurd z Kácova dceru měl. Dal sem jí schovati
peníze i jiný statek. Penize mě Burian Votický ná slova
tato vymluvil na té Důře, aby mu půčila, přísahal: „Sem-li
dobrý Burian Votický, na mů víru a duši, že než kněz
Václav zví, žeť já vrátím, a dám netolik to, ale více!“ A
bylo čtyrycet kop. Čemuž zadosti neučinil, ale přel i peněz
i toho závazku, jako zrádný pes.
K tému sem mu žita prodal čtyřiceti žberů vlašimské
míry a sedmnáct žberů obú obilí, žita čtyřicet a ječmenu
sedmnáct žberů. Všeho toho popíral. A v těch penězích
čtyřiceti kopách grošů na míšenských, a jediná tu byla
(kopa) grošů českých krále Václava, dvě šedesáte po 6 gvoš.
1) Vilém Křinecký z Ronova.
2) Cod. 4971. f. 106. Při stěhování, kteréž bylo feria sexta in
pascha do Zlatník, sněm byl veliký v Vratislavi. Tedy M. K.
pány české tam obeslal i ze všech měst posly. A pak tuto
sem najprv počal psáti, 1546. — Král Ferdinand nalégal se od
20. března ve Vratislavi. V. Zimmermann. Příběhové I. 110.
3) Jan Burián Votický z Votic poslední z toho rodu, vládnoucí ve
Voticích.
