EN | ES |

Facsimile Lines

1137

< Page >
[1]
345

[2]
350

[3]
360

[4]
365

[5]
mnoho let. Dci, věz to cele!
[6]
Dievka otpovědě směle

[7]
,

[8]
a řkúc: Matko, darmo mluvíš
[9]
a na mé sé hnévem hruvis.
[10]
Taket tebe řečí dojdu:

[11]
1 za Zádnéhot nepójdu

[12]
muže, nežť jej ohledaji

[13]
a to na něm znamenaji,

[14]
že jest všeho světa krašší,

[15]
ctí, urozením najdražší,

[16]
nad veš svět najbohatější,
[17]
nade vše múdré najmůúdřejší.
[18]
A pakli to nebude tak,
[19]
tehdy, matko, věz, žeť nikak
[20]
já nikdy nepójdu za muž.
[21]
Protož po tom darmo netuž,
[22]
ni sé kto bud o tom toče
[23]
viec. Ot toho casu pote

[24]
králová smütiti za to.

[25]
A když jie přietelé na to
[26]
vzmluvichu, by tu mysl vzala
[27]
a pfemluviti sé dala

[28]
i šla za ciesaře spieše,

[29]
ana jim otpovědieše

[30]
tomu a řkúc: Vy tak krásnú

[31]
33

Text view • Facsimile