| [1] |
přímé řeči zabírají více než polovinu všech veršů legen-
|
|---|
| [2] |
dy. Český autor rozhojňoval i řeči hlavních postav, ze-
|
|---|
| [3] |
jména Kateřiny a Maxencia, zajímavější však jest, že
|
|---|
| [4] |
vkládá přímé řeči do úst i některým vedlejším postavám,
|
|---|
| [5] |
které v předloze nemluvily (jedni z poslův, měšťané, přá-
|
|---|
| [6] |
telé Kateřinini, rádci císařovi). Většinu dialogů i mono-
|
|---|
| [7] |
logů nalezl ovšem již v latinském textu, ale ten mu po-
|
|---|
| [8] |
dával zpravidla jen věcný obsah jednotlivých sdělení,jejž
|
|---|
| [9] |
mu bylo třeba samostatně přetvořiti a nově formulovati,
|
|---|
| [10] |
aby vznikly verše působící dojmem skutečně mluvené, ži-
|
|---|
| [11] |
vé řeči. Dosahoval toho častěji vkládaným oslovením dru-
|
|---|
| [12] |
hého účastníka rozmluvy, jež mnohdy zároveň naznaču-
|
|---|
| [13] |
je vzájemný poměr obou činitelů, užitím různých obra-
|
|---|
| [14] |
tů hovorové řeči a častým střídáním intonace (k větám
|
|---|
| [15] |
oznamovacím se druží tázací a zvolací). Protože pak dia-
|
|---|
| [16] |
logy z velké části vytvářejí nové situace a rozvíjejí děj,
|
|---|
| [17] |
přispívají podstatně k tomu, že legenda, jak bylo častěji
|
|---|
| [18] |
řečeno, působí dramatickým dojmem. Takový dojem ješ-
|
|---|
| [19] |
tě zvyšuje básníkovo dobré porozumění pro tempo a tón
|
|---|
| [20] |
mluvené řeči, jevící se v rozmanitosti adverbií, charakte-
|
|---|
| [21] |
risujících jednotlivé promluvy, a jeho časté upozorňová-
|
|---|
| [22] |
ní, jakým pohybem nebo pohledem jsou slova doprová-
|
|---|
| [23] |
zena. K tomu ještě přistupuje okolnost, že autor zřejmě
|
|---|
| [24] |
počítá s aktivní spoluprací svého čtenáře nebo poslucha-
|
|---|
| [25] |
če a požaduje od něho, aby si dokreslil nebo domyslil jed-
|
|---|
| [26] |
notlivé scény a situace. Ale při celkovém hodnocení „dra-
|
|---|
| [27] |
matičnosti“ legendy nesmíme zapomínat, že přímá řeč
|
|---|
| [28] |
zatlačuje vyprávění autorovo do pozadíiv jiných výprav-
|
|---|
| [29] |
ných nebo aspoň nedramatických básních českých z dru-
|
|---|
| [30] |
hé poloviny XIV. století; nejvýraznější doklad poskytu-
|
|---|
| [31] |
je ovšem Flaškova Nová Rada, ale možno tu jmenovati
|
|---|
| [32] |
i epickou báseň o Jetřichovi Berúnském (Laurin), ve kte-
|
|---|
| [33] |
ré přímá řeč dosahuje 45%; celkového počtu všech veršů.
|
|---|
| [34] |
13
|
|---|
