1137

přímé řeči zabírají více než polovinu všech veršů legen- dy. Český autor rozhojňoval i řeči hlavních postav, ze- jména Kateřiny a Maxencia, zajímavější však jest, že vkládá přímé řeči do úst i některým vedlejším postavám, které v předloze nemluvily (jedni z poslův, měšťané, přá- telé Kateřinini, rádci císařovi). Většinu dialogů i mono- logů nalezl ovšem již v latinském textu, ale ten mu po- dával zpravidla jen věcný obsah jednotlivých sdělení,jejž mu bylo třeba samostatně přetvořiti a nově formulovati, aby vznikly verše působící dojmem skutečně mluvené, ži- vé řeči. Dosahoval toho častěji vkládaným oslovením dru- hého účastníka rozmluvy, jež mnohdy zároveň naznaču- je vzájemný poměr obou činitelů, užitím různých obra- tů hovorové řeči a častým střídáním intonace (k větám oznamovacím se druží tázací a zvolací). Protože pak dia- logy z velké části vytvářejí nové situace a rozvíjejí děj, přispívají podstatně k tomu, že legenda, jak bylo častěji řečeno, působí dramatickým dojmem. Takový dojem ješ- tě zvyšuje básníkovo dobré porozumění pro tempo a tón mluvené řeči, jevící se v rozmanitosti adverbií, charakte- risujících jednotlivé promluvy, a jeho časté upozorňová- ní, jakým pohybem nebo pohledem jsou slova doprová- zena. K tomu ještě přistupuje okolnost, že autor zřejmě počítá s aktivní spoluprací svého čtenáře nebo poslucha- če a požaduje od něho, aby si dokreslil nebo domyslil jed- notlivé scény a situace. Ale při celkovém hodnocení „dra- matičnosti“ legendy nesmíme zapomínat, že přímá řeč zatlačuje vyprávění autorovo do pozadíiv jiných výprav- ných nebo aspoň nedramatických básních českých z dru- hé poloviny XIV. století; nejvýraznější doklad poskytu- je ovšem Flaškova Nová Rada, ale možno tu jmenovati i epickou báseň o Jetřichovi Berúnském (Laurin), ve kte- ré přímá řeč dosahuje 45%; celkového počtu všech veršů.

13