| [1] |
2 roku 1601, 12. dubnu— 238. července. 165
|
|---|
| [2] |
laturum. Sed haec omnia intra paucos menses, si Deus vitam prorogarit, clarius
|
|---|
| [3] |
|
|---|
| [4] |
De reliquo ego ab aegritudine mea, de qua tibi constat, nondum plane liber
|
|---|
| [5] |
sum; quamvis enim beneficio divino paulatim pristinae animi firmitati restituor,
|
|---|
| [6] |
subinde tamen recrudescit malum et reliquiae non sine magna acerbitate sentiuntur.
|
|---|
| [7] |
Sed ferendum est onus id tantisper, dum Deo in hoc carcere visum fuerit me deti-
|
|---|
| [8] |
nere; certe non aliter auxilium. divinum ac cervus aquarum fontes sitio, moderor
|
|---|
| [9] |
tamen me, ut possum, ne impatientia et iram divinam et meos dolores exasperet.
|
|---|
| [10] |
Preces tuas non mihi deesse certus sum, ego quoque non desino liberationem petere
|
|---|
| [11] |
et exspectare, certus de infinita ct inexhausta Dei nostri misericordia. Speculationes
|
|---|
| [12] |
autem illae et dubitationes divinà gratia remiserunt omnes, quod spem facit, Deum
|
|---|
| [13] |
quandoque plenam liberationem mihi indulturum ; quod utinam brevi succedat!
|
|---|
| [14] |
Haec paucis tantum, ut de reditu meo tibi constaret, dum opportunitas
|
|---|
| [15] |
maior detur prolixius scribendi. Mei omnes valent. Frater tuas et Amandi litteras
|
|---|
| [16] |
accepit. Ecclesia pace fruitur, cum hoste vero Turca nulla spes pacis. Hodie ab
|
|---|
| [17] |
amicorum quodam, viro sane primario, de morte sultani Turcici ad me perscriptum
|
|---|
| [18] |
est, ego autem nondum audeo asseverare; si quid certius accepero, proximis litteris
|
|---|
| [19] |
significabo. Aliud nunc, quod scribam, non habeo. Ubi addidero, me nullum genus
|
|---|
| [20] |
dicendi invenire, quod sufficiat agendis tibi gratiis ob humanitatem erga me Basileae
|
|---|
| [21] |
declaratam et eximium illud pietatis officium, quod in consolando, [au]diendo, sub-
|
|---|
| [22] |
levando et consiliis sanctissimis adversus internos et externos hostes meos armando
|
|---|
| [23] |
me per octo dies continuos praestitisti. [Uti]nam detur posse gratitudinem animi et
|
|---|
| [24] |
verbis exprimere et re ipsa declarare! Quia autem id vix sperare licet, Deum oro,
|
|---|
| [25] |
ut dignam tibi pro meritis repen[dat] gratiam; me quidem habes et habebis, dum
|
|---|
| [26] |
vixero, tibi et tuis obstrictissimum et ad omnia officia et obsequia paratissimum,
|
|---|
| [27] |
Vale. 13. Julii st. n. [1601 Crjumloviac.
|
|---|
| [28] |
Konc. v knih. Bludov. VI—3881. fol. 88». ¢. 10.
|
|---|
| [29] |
495. Doktoru Amandovi Polanovi v Basileji oznamuje, že 12. dne po odchodu z Basileje
|
|---|
| [30] |
zdržev se jediný den ve Štrasburce, dostal se domů, chvátaje k soudu Olomouckému, kterýž
|
|---|
| [31] |
však předce byl odložen; doufá, že podaří se mu obhájiti se proti všem útokům nepřátel;
|
|---|
| [32] |
dává zprávu o nové válce s Turkem, k níž se císař chysti. — Na Krumlově 13. července
|
|---|
| [33] |
1601. (Kone. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 39 č. 11.)
|
|---|
| [34] |
496. Jakubovi Guetlinovi, preceptoru Karla ml. z Zerotína: dává zprávu o svém ná-
|
|---|
| [35] |
vratu domů; poroučí mu poručníka, který s dvanáctiletým Jiřím z Náchoda ubírá se do Stras-
|
|---|
| [36] |
burka a bude proň potřebovati preceptora; žádá, aby dal zdravotní stav Karlův (z Žer.) pilně
|
|---|
| [37] |
vyšetřiti lékaři, aby ho pridrZoval ke studiu a varoval před prchlivostí; míní v zimé poslati
|
|---|
| [38] |
ho do Basileje; zvyšuje služné Guetlinovi. — Na Krumluvě 23. července 1601. (Konc. lat.
|
|---|
| [39] |
v knih. Blud. VI—3881.fol. 39 è. 12.)
|
|---|
