| [1] |
156 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
475. Štěpánu Illésházymu: že již byl na cestě do Prahy, ale vrátil se do Dřevo-
|
|---|
| [3] |
hostic, aby uspořádal některé domácí záležitosti; odtud odebral se předevčírem do Rosic,
|
|---|
| [4] |
odkudž asi za 5—6 dní vypraví se do Prahy. Trvá při svém dřívějším rozhodnutí, že dům
|
|---|
| [5] |
v Kojetíně, který Illésházy koupil, náleží hraběti [Salmovi]; diví se, že věc tak nepatrná s obou
|
|---|
| [6] |
stran s nevalnou moudrostí se přetřásá. V příčině podmínek od Illésházyho navržených o slibu
|
|---|
| [7] |
poddanosti, osvobození poddaných, přenešení věna manželčina, má za to, že hrabě nebude se
|
|---|
| [8] |
tomu vzpouzeti. — 30. Sept. 1600. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881. f. 33b) č. 56.)
|
|---|
| [9] |
476. Štěpánu Illésházymu: děkuje za to, že chce ve příčině nedorozumění s hrabětem
|
|---|
| [10] |
ze Salmu přestati na jeho rozhodnutí; avšak protože ubírá se do Prahy, hude museti véc ta
|
|---|
| [11] |
býti odložena na příští měsíc. — Na Rosicích, 2. Oct. 1600. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881.
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
|
|---|
| [14] |
Dru Janovi Jakubovi Grynaeovi v Basileji stěžuje si do úkladů nepřátel, jimž podařilo se uvésti
|
|---|
| [15] |
ho u dvora v nenávist; oznamuje, z čeho jest viněn; k líčení pře jeho stanoven den 1. pro-
|
|---|
| [16] |
since; děkuje mu za soustrast. (Ch.) — Na Rosicích 26. října 1600.
|
|---|
| [17] |
(Doctori Johanni Jacobo (irynaco Basileam.) Angustiac, in quibus toto hoc
|
|---|
| [18] |
anno versor, et moles adversitatum mearum adeo crescit, ut vix iam non repel-
|
|---|
| [19] |
lendis sed sustinendis illis sufficiam: tantam etenim manum hostium excitavit mihi
|
|---|
| [20] |
satanas, ut cum Davide affirmare possim, superare illos numerum capillorum meorum,
|
|---|
| [21] |
qui summa perfidia, inita adversum me conspiratione, tanta acerbitate me perse-
|
|---|
| [22] |
quuntur, ut, nisi superne affulserit auxilium, necesse sit innocentiam meam vi et
|
|---|
| [23] |
calumniis eorum opprimi; nam in hominibus nihil est auxilii, postquam ad insidias
|
|---|
| [24] |
hostiles accessit etiam autoritas principis falsis criminibus et delationibus frau-
|
|---|
| [25] |
dulentis erga me irritati, pro cuius salute (ut hoc obiter adiciam) quia nuper
|
|---|
| [26] |
Pragae in convivio, ne me vino ingurgitarem, potare abnui, in maximum incidi
|
|---|
| [27] |
discrimen vitae, ut mihi illata tunc non tantum ab illo non repressa, sed, ut
|
|---|
| [28] |
aiunt, approbatione ipsius etiam roborata. Ego vero, quamvis bibere recusarim.
|
|---|
| [29] |
non desistam tamen pro salute eius precari, tum quia divin[itus| id iubemur, tum
|
|---|
| [30] |
vero quod ille indigens sit piorum precibus, quibus si tu inter alios illum adiuveris,
|
|---|
| [31] |
bene fiet. Tota aula in me insurrexit, et qui in ea mihi et rebus meis favent, vel
|
|---|
| [32] |
omnino consortium. meum, ut omnem à se avertant suspicionem, aversantur vel
|
|---|
| [33] |
adeo frigide mecum agunt, ut manifestum sit cavere illos, ne pars aliqua criminum
|
|---|
| [34] |
meorum in illos derivetur.
|
|---|
| [35] |
Capita autem accusationis, quae quidem palam praetenduntur, sunt haec:
|
|---|
| [36] |
Primum, quod Italum quendam, perditum hominem munitum fide caesaris, quàm
|
|---|
| [37] |
salvum conductum vocant, ceperim et captum in carcerem de[tru]serim; alterum,
|
|---|
| [38] |
quod ex aemulis meis quendam, qui multis et variis calumniis me imperatori non
|
|---|
| [39] |
tantum suspectum sed odiosum reddiderat, in comitiis publicis ordinibus nostris
|
|---|
