156 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
475. Štěpánu Illésházymu: že již byl na cestě do Prahy, ale vrátil se do Dřevo-
hostic, aby uspořádal některé domácí záležitosti; odtud odebral se předevčírem do Rosic,
odkudž asi za 5—6 dní vypraví se do Prahy. Trvá při svém dřívějším rozhodnutí, že dům
v Kojetíně, který Illésházy koupil, náleží hraběti [Salmovi]; diví se, že věc tak nepatrná s obou
stran s nevalnou moudrostí se přetřásá. V příčině podmínek od Illésházyho navržených o slibu
poddanosti, osvobození poddaných, přenešení věna manželčina, má za to, že hrabě nebude se
tomu vzpouzeti. — 30. Sept. 1600. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881. f. 33b) č. 56.)
476. Štěpánu Illésházymu: děkuje za to, že chce ve příčině nedorozumění s hrabětem
ze Salmu přestati na jeho rozhodnutí; avšak protože ubírá se do Prahy, hude museti véc ta
býti odložena na příští měsíc. — Na Rosicích, 2. Oct. 1600. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881.
f. 34 č. 51.)
477.
Dru Janovi Jakubovi Grynaeovi v Basileji stěžuje si do úkladů nepřátel, jimž podařilo se uvésti
ho u dvora v nenávist; oznamuje, z čeho jest viněn; k líčení pře jeho stanoven den 1. pro-
since; děkuje mu za soustrast. (Ch.) — Na Rosicích 26. října 1600.
(Doctori Johanni Jacobo (irynaco Basileam.) Angustiac, in quibus toto hoc
anno versor, et moles adversitatum mearum adeo crescit, ut vix iam non repel-
lendis sed sustinendis illis sufficiam: tantam etenim manum hostium excitavit mihi
satanas, ut cum Davide affirmare possim, superare illos numerum capillorum meorum,
qui summa perfidia, inita adversum me conspiratione, tanta acerbitate me perse-
quuntur, ut, nisi superne affulserit auxilium, necesse sit innocentiam meam vi et
calumniis eorum opprimi; nam in hominibus nihil est auxilii, postquam ad insidias
hostiles accessit etiam autoritas principis falsis criminibus et delationibus frau-
dulentis erga me irritati, pro cuius salute (ut hoc obiter adiciam) quia nuper
Pragae in convivio, ne me vino ingurgitarem, potare abnui, in maximum incidi
discrimen vitae, ut mihi illata tunc non tantum ab illo non repressa, sed, ut
aiunt, approbatione ipsius etiam roborata. Ego vero, quamvis bibere recusarim.
non desistam tamen pro salute eius precari, tum quia divin[itus| id iubemur, tum
vero quod ille indigens sit piorum precibus, quibus si tu inter alios illum adiuveris,
bene fiet. Tota aula in me insurrexit, et qui in ea mihi et rebus meis favent, vel
omnino consortium. meum, ut omnem à se avertant suspicionem, aversantur vel
adeo frigide mecum agunt, ut manifestum sit cavere illos, ne pars aliqua criminum
meorum in illos derivetur.
Capita autem accusationis, quae quidem palam praetenduntur, sunt haec:
Primum, quod Italum quendam, perditum hominem munitum fide caesaris, quàm
salvum conductum vocant, ceperim et captum in carcerem de[tru]serim; alterum,
quod ex aemulis meis quendam, qui multis et variis calumniis me imperatori non
tantum suspectum sed odiosum reddiderat, in comitiis publicis ordinibus nostris
