| [1] |
roku 1600, 15. června—20. července. 149
|
|---|
| [2] |
458. Markyzovi Hordcovi Pallavicinimu: ačkoli ví, že úřadem důležitým ve správě města
|
|---|
| [3] |
Como jest zaměstnán, oznamuje mu přece, že Orchi, jenž v Žerotínových službách trval, rozhodl
|
|---|
| [4] |
se navrátiti do vlasti své, i doporučuje ho do zvláštní ochrany. — Na Rosicích, 18. Jul. 1600.
|
|---|
| [5] |
(Konc. vlašský knih. Blud. VI—3881. f. 31 č. 40.)
|
|---|
| [6] |
459. Štěpánu Illéshdzymu: že z listu hraběte Salma se dověděl, kterak Illéshazy
|
|---|
| [7] |
schůzi s ním, Žerotínem, v Olomouci do Hodonína umluvenou, pak odročenou na novo odložil
|
|---|
| [8] |
do 24. srpna; neví, nebude-li muset v srpnu jeti do Čech; dává zprávu o tažení pěšího vojska
|
|---|
| [9] |
Breinerova a jízdy Thurnovy Moravou k hranicím Rakouským, o bídné smrti nejv. komorníka
|
|---|
| [10] |
král. Česk. Václava Berky v Chrudimi. — Na Rosicích, 18. Jul. 1600. (Kone. lat. v knih.
|
|---|
| [11] |
Blud. VI—3881. fol. 31 è. 41)
|
|---|
| [12] |
460.
|
|---|
| [13] |
Václavovi Budovcovi oznamuje, že obdržel oba listy jeho, z nichž poznal, kterak stále trvá
|
|---|
| [14] |
u mínění, že bude třeba, aby se smířil s nepřítelem svým [Kryštofem z Lobkovic], k čemuž
|
|---|
| [15] |
nevidí žádné příhodné cesty, aniž od pokusu takového nadíti se může prospěchu. Opovidd
|
|---|
| [16] |
svůj příjezd do Prahy. — Na Rosicích 20. července 1600.
|
|---|
| [17] |
(Vencislao Budovicio.) Et illas, quas prolixe ad me non ita pridem dedisti,
|
|---|
| [18] |
nuper cum Olomucii essem, et quas ante quatriduum epistolae Lavini adiunxisti,
|
|---|
| [19] |
heri recte. accepi, respondissemque per eundem tabellarium, sed quia illi properandum,
|
|---|
| [20] |
mihi autem ob lassitudinem totius corporis ex indigestione et vomitu contractam
|
|---|
| [21] |
quiescendum paulisper fuit, iussi eum absque responso abire, certus intra paucos
|
|---|
| [22] |
dies occasionem oblatum iri, qua tibi satisfieri posset. Video te persistere in sen-
|
|---|
| [23] |
tentia measque rationes, quamvis a te laudatas sed non refutatas, nullius apud te
|
|---|
| [24] |
fuisse ponderis: vis omnino, ut mihi Cyclopaeum monstrum istud reconciliem, nullam
|
|---|
| [25] |
autem viam, nullum modum ostendis, pacem proponis optatam quidem illam mihi et
|
|---|
| [26] |
summopere desideratam, qua vero ratione eam adipiscar, non declaras. Ut per literas
|
|---|
| [27] |
eius benevolentiam mihi comparen, mones; utrum vero illae tantam sint vim habiturae,
|
|---|
| [28] |
non polliceris. Quid si eas abnuat vel acceptas nec responso dignetur, (quod mihi
|
|---|
| [29] |
cum caucellario accidit), vel si responderit, insultet, quid deinceps agendum? À verbis
|
|---|
| [30] |
ad manus, a litteris ad munera, a pollicitationibus ad beneficia transeundum erit,
|
|---|
| [31] |
Et quo cum fructu? Nullo: non enim me, quod constat omnibus, sed partim viros
|
|---|
| [32] |
pios, in quibus fovendis Deus mea opera utitur, partim meas facultates, quibus
|
|---|
| [33] |
inhiat, persequitur. Donec itaque illos non perdiderit, has non eripuerit, non ces-
|
|---|
| [34] |
sabit me odisse, quamvis à me omnia praestentur, quae vel mente mea concipi vel
|
|---|
| [35] |
vastis ipsius cupiditatibus contineri possunt. Sed huc quoque animum adverte quaeso:
|
|---|
| [36] |
Si sequor tuam sententiam, et ille mihi per litteras compellandus est, quaerendum
|
|---|
| [37] |
est ergo aliquod scriptioni argumentum. Huc ac illuc dum cireumspicio, nullum
|
|---|
| [38] |
aliud invenio, quam ut causae meae aequitatem illi commendem. At hoc ipsum est,
|
|---|
| [39] |
dices. Sed siste gradum paulisper. Si causae est quaerendus patronus, causa prius
|
|---|
