roku 1600, 15. června—20. července. 149
458. Markyzovi Hordcovi Pallavicinimu: ačkoli ví, že úřadem důležitým ve správě města
Como jest zaměstnán, oznamuje mu přece, že Orchi, jenž v Žerotínových službách trval, rozhodl
se navrátiti do vlasti své, i doporučuje ho do zvláštní ochrany. — Na Rosicích, 18. Jul. 1600.
(Konc. vlašský knih. Blud. VI—3881. f. 31 č. 40.)
459. Štěpánu Illéshdzymu: že z listu hraběte Salma se dověděl, kterak Illéshazy
schůzi s ním, Žerotínem, v Olomouci do Hodonína umluvenou, pak odročenou na novo odložil
do 24. srpna; neví, nebude-li muset v srpnu jeti do Čech; dává zprávu o tažení pěšího vojska
Breinerova a jízdy Thurnovy Moravou k hranicím Rakouským, o bídné smrti nejv. komorníka
král. Česk. Václava Berky v Chrudimi. — Na Rosicích, 18. Jul. 1600. (Kone. lat. v knih.
Blud. VI—3881. fol. 31 è. 41)
460.
Václavovi Budovcovi oznamuje, že obdržel oba listy jeho, z nichž poznal, kterak stále trvá
u mínění, že bude třeba, aby se smířil s nepřítelem svým [Kryštofem z Lobkovic], k čemuž
nevidí žádné příhodné cesty, aniž od pokusu takového nadíti se může prospěchu. Opovidd
svůj příjezd do Prahy. — Na Rosicích 20. července 1600.
(Vencislao Budovicio.) Et illas, quas prolixe ad me non ita pridem dedisti,
nuper cum Olomucii essem, et quas ante quatriduum epistolae Lavini adiunxisti,
heri recte. accepi, respondissemque per eundem tabellarium, sed quia illi properandum,
mihi autem ob lassitudinem totius corporis ex indigestione et vomitu contractam
quiescendum paulisper fuit, iussi eum absque responso abire, certus intra paucos
dies occasionem oblatum iri, qua tibi satisfieri posset. Video te persistere in sen-
tentia measque rationes, quamvis a te laudatas sed non refutatas, nullius apud te
fuisse ponderis: vis omnino, ut mihi Cyclopaeum monstrum istud reconciliem, nullam
autem viam, nullum modum ostendis, pacem proponis optatam quidem illam mihi et
summopere desideratam, qua vero ratione eam adipiscar, non declaras. Ut per literas
eius benevolentiam mihi comparen, mones; utrum vero illae tantam sint vim habiturae,
non polliceris. Quid si eas abnuat vel acceptas nec responso dignetur, (quod mihi
cum caucellario accidit), vel si responderit, insultet, quid deinceps agendum? À verbis
ad manus, a litteris ad munera, a pollicitationibus ad beneficia transeundum erit,
Et quo cum fructu? Nullo: non enim me, quod constat omnibus, sed partim viros
pios, in quibus fovendis Deus mea opera utitur, partim meas facultates, quibus
inhiat, persequitur. Donec itaque illos non perdiderit, has non eripuerit, non ces-
sabit me odisse, quamvis à me omnia praestentur, quae vel mente mea concipi vel
vastis ipsius cupiditatibus contineri possunt. Sed huc quoque animum adverte quaeso:
Si sequor tuam sententiam, et ille mihi per litteras compellandus est, quaerendum
est ergo aliquod scriptioni argumentum. Huc ac illuc dum cireumspicio, nullum
aliud invenio, quam ut causae meae aequitatem illi commendem. At hoc ipsum est,
dices. Sed siste gradum paulisper. Si causae est quaerendus patronus, causa prius
